Pro výrobu anhydritových podlah se jako pojivo používá anhydrit neboli síran vápenatý vyrobený z energosádrovce, který se získává při odsiřování uhelných elektráren. Anhydritovou podlahu potom tvoří samonivelační směs (voda, pojivo – anhydrit, a další příměsi), kde je garantovaná pevnost v tlaku i ohybu výrobcem, a která může mít různé parametry. Jednotlivé druhy směsi se liší zejména pevností.

Lité anhydritové podlahy jsou nejčastěji porovnávány s betonovými podlahami, kde je pojivem cement. Většina parametrů hovoří pro anhydritové podlahy, ovšem najde se i pár nevýhod a situací a míst, kde není vhodné anhydrit použít. Nejprve tedy k výhodám:

1. Cena aplikace podlahy – cena nemusí být vždy tím nejdůležitějším kritériem, ovšem i ta jednoznačně hovoří pro anhydrit, který je výrazně levnější než betonová podlaha.

2. Rychlost aplikace – aplikace samonivelační anhydritové směsi je velmi rychlá a vhodná i na velké plochy. Za jediný den lze aplikovat až 1500 m2, což ocení zejména majitelé větších objektů. Za 48 hodin je povrch pochozí.

3. Samonivelace – nivelace neboli vyrovnání podlahy je velmi důležité pro používání podlahy i pokládku finální podlahové krytiny. Anhydritová směs je samonivelační, vyrovnává se tedy sama díky stavu vysoké tekutosti, ve kterém je směs aplikována. Cementová podlaha takto tekutá být nemůže, protože větší množství vody ve směsi vede k popraskání podlahy.

4. Smršťování materiálu – anhydritové podlahy se při zrání smršťují daleko méně než betonové podlahy. Díky tomu lze aplikovat velké plochy bez prostorové dilatace.

5. Tepelná vodivost – jednou z hlavních výhod anhydritových podlah je rychlost přenosu tepla. A vzhledem k oblíbenosti podlahového topení nejen v rodinných domech je zřejmá i oblíbenost anhydritu ve spojení s podlahovým vytápěním. Tekutá směs zatéká do všech mezer a vytváří dokonalou rovinu. Cementovým podlahám je často přisuzována schopnost větší akumulace tepla. Toto tvrzení je částečně pravdivé, bavíme-li se o betonové podlaze dostatečné tloušťky. Pokud srovnáme betonovou a anhydritovou podlahu stejné tloušťky, rozdíl v akumulaci bude nepostřehnutelný.

6. Mechanická odolnost a výztuž – způsob aplikace samonivelační směsi a její vysoká tekutost ovlivňují také pevnost hotové podlahy. Ta je vyšší než u betonových podlah a při aplikaci není nutné používat žádné výztuhy, karisítě apod.

Kam anhydritová podlaha není vhodná?

Anhydritová podlaha se nemá ráda s vlhkem a vodou. Po kontaktu s vodou ztrácí materiál pevnost, ale po vysušení se jeho vlastnosti opět vrací do původního stavu. Není tedy problémem, když se vám doma rozlije kbelík s vodou. Do trvale vlhkých nebo mokrých prostor, jako jsou garáže, prádelny nebo okolí bazénu, anhydrit vhodný není.

Za nevýhodu lze považovat také silnou reakci anhydritu s kovy, a tou je koroze. Není tedy možné použít kovové trubky pro podlahové topení a další kovové prvky.

Kompletní informace o anhydritových litých podlahách najdete na stránkách https://www.anhydrit-podlahy.cz/.

- PR článek -