Barvy v našem podvědomí

Příroda nám vložila do podvědomí obraz, který je pro náš svět nejpřirozenější. Nejvíce je v něm zeleně, také dostatek modré oblohy, zato pestré barvy - červená, fialová - jsou zastoupeny jen skromně, jako rozkvetlé květiny v trávě. Hnědá barva vyjadřuje stabilitu země, modrá lehkost vzduchu a pohyb vody, žlutá vzbuzuje pocit teplého slunce. Dokud žijeme v propojení s přírodou, tyto barvy nám tolik nescházejí, máme jich kolem sebe dostatek. Mohou nám však citelně chybět v prostředí příliš narušeném civilizací. V jednom z nápravných zařízení kdysi psycholog umožnil vězňům, aby si vymalovali celu barvou podle vlastního výběru. Více než  80 % jich zvolilo svěží zelenou, stejnou, jako mívá tráva a listí stromů na jaře. Tuto barvu, v přírodě bohatě zastoupenou (navíc v oblíbeném ročním období), nejtíživěji postrádali, když museli žít v uzavřených zdech. 
 
ZKLIDNIT, NEBO PROVOKOVAT?
Barvy běžné v přírodě nebo barvy neutrální nás nedráždí, neprovokují. Jsou uklidňující a dobře je snášíme po velmi dlouhou dobu, prostor zařízený v těchto barvách tedy nebudeme chtít brzy měnit, neomrzí se. Výrazná barva může vytvořit příjemný oživující prvek, ale nemělo by jí být příliž mnoho. Pokud ji zvolíme jen ve formě drobných doplňků, můžeme ji navíc vyměnit za jinou mnohem snadněji než na stěnách, na podlaze nebo na nábytku. Každý prostor v bytě slouží k jinému účelu; podle činností, které v něm budeme vykonávat, bychom měli uvažovat o barevných kombinacích. Podobně jako barvy zařízení bude naši náladu a naše pocity ovlivňovat i barva umělého světla.Všichni dobře víme, že zelená a modrá patří k chladnějším barvám, proto se jim v interiéru spíše vyhýbáme, když chceme mít domov "zateplený". Tyto barvy ale uklidňují a povzbuzují k činnosti. Můžeme je tedy úspěšně použít v pracovně nebo v pokoji příliš temperamentního dítěte, které se na školní úkoly dokáže soustředit jen s velkými obtížemi. Žluté tóny barev vzbuzují dojem prosluněného interiéru. Budou příjemné v místnostech určených k relaxaci (obývací pokoj, jídelna, ložnice).
Žlutá barva stěn může nahradit chybějící slunce v pokojích s okny na sever, naopak násobí dojem horka a znepříjemní letní vedra v místnostech prohřátých západními slunečními paprsky.
Také červená barva je teplá, v interiéru bývá velmi výrazná a efektní, ve větším množství je však silně dráždivá (ne nadarmo se červená lucerna stala symbolem nevěstinců). Pro mladé páry bude tedy červený prvek příjemným doplňkem ložnice, naopak starším manželům nebo nemocným lidem může červená velmi vadit, není vhodná ani do pokojíků neklidných dětí.
Oranžová a fialová barva vzbuzují chuť k jídlu, může se jimi oživit zařízení kuchyně a jídelny (pokud ovšem nemáte sklony k tloustnutí). Jídelní stůl je místem obzvláště citlivým na barvu velkých ploch ve svém okolí, od kterých se může odrážet nevhodné zabarvení na pokrmy, také na barvu okenních žaluzií či umělého světla. Zkuste si někdy stůl plný lahůdek nasvítit zelenou zářivkou: šunka a maso dostanou podivný nazelenalý nádech a rozhodně na ně ztratíte chuť, budou vám totiž připadat jako zkažené. 
 
NA LOUCE, NEBO NA VODĚ
Zcela jinak než na stěnách nebo na nábytku působí stejná barva na podlaze. Hnědá a tmavší tlumené odstíny žluté, kam patří i přírodní barvy dřeva, vzbuzují dojem stability, naopak světle žluté, (jako všechny příliš světlé podlahy) vyvolávají dojem, že na ně nemůžete bezpečně vstoupit..Odstíny červené podlahu zvýrazňují, příjemnější a stabilnější je temnější červená s vyšším podílem hnědé. Modré tóny na podlaze místnost zvětšují a působí velkoryse, ale nevzbuzují chuť dlouho v prostoru setrvávat; možná proto, že si připadáte jako na vodě (modrý koberec tedy bude vhodný spíše do pokoje pro hosty, pokud k vám často jezdí nezvané návštěvy). Zelená podlaha naopak působí přívětivě, vzbuzuje dojem zelené louky a dává pocit jistoty.Vhodnou barevnou kombinací podlahy, stěn a stropu můžete prostor opticky zvětšit nebo zmenšit, rozšířit či zúžit, zvýšit nebo snížit. Velký vliv tu má nejenom samotná barva, ale především její sytost. Světlejší barva plochu zvětšuje, tmavší nám přichází naproti, prostor uzavírá. Může mu sice dodat více soukromí, pocitu bezpečí, ale pro někoho naopak pocit stísněnosti. Tmavé barvy na všech stěnách, na stropu i podlaze uzavírají prostor "do krabice" (určitě nejsou vhodné pro lidi s klaustrofobií), všechny bílé nebo velmi světlé stěny naopak prostor otevírají a zvětšují. Tmavá podlaha mu dodává dojem stability. Světlé stěny v kombinaci s tmavou podlahou a tmavým stropem pokoj rozšiřují, ale snižují. Opačná kombinace - tmavé stěny se světlou podlahou a světlým stropem - prostor zvyšuje, ale také zmenšuje do šířky, tmavé stěny jako by se přitahovaly k sobě. Více kombinací barevnosti stěn, podlahy a stropu najdete na obrázcích.
 
NASLOUCHEJTE PROSTORU

Než podlehnete módním diktátům (například tvrzení, že letošním trendem je kombinace fialové s tyrkysovou), zamyslete se nejprve nad tím, jaké činnosti chcete ve svém domově vykonávat a jak se v něm chcete cítit. Záleží velmi i na vaší povaze - každému vyhovuje jiné prostředí. Někdo se potřebuje "zašít" do bezpečného koutku, jiný chce mít kolem sebe otevřený prostor. Někdo chce doma jenom odpočívat, druhý potřebuje pracovat, třetí relaxuje aktivním způsobem, pohybem. Prostor si o své barevné řešení často "řekne" sám. Maličké místnosti nebo tvarově složité stěny s mnoha zákoutími vyžadují světlé barvy (nejlépe bílé), stejně jako tmavé pokojíky s malými okny. Vysoké stropy snížíte tmavší barvou v kontrastu se světlými stěnami. Místnosti na západ, kde bývá v létě příliš horko, osvěží chladnější barva malby, pokoje na sever zase prosluníte teplou žlutou. Příkladem ze života může být osobní zkušenost, když jsme před lety zařizovali pokoj svým malým dětem. Z postelí a skříněk jsme jim vyrobili sestavu na hraní, jejímž centrem byl "bunkr" pod polovinou vyšší postele ve velikosti krychlového metru (dovnitř se prolézalo tunely za skříňkami a otvory ukrytými za matracemi). Rolety spuštěné od stropu a zdí chránily děti před pádem při spánku (k postelím byly upevněné kroužky navlečenými na úchytky), při hře se z nich stávaly dva stany a domeček s oknem a dvířky na zip. Otevřenými dvířky se nejen prolézalo, taky se tu hrávalo loutkové divadlo; zevnitř z bunkru zase divadlo maňáskové. Při barevném řešení jsme vyšli ze dvou základních faktorů: děti si venku nejraději hrály na trávě, a pokoj byl obrácený k severu. Koberec jsme tedy vybrali v zelené barvě a stěny jsme vymalovali světlou okrovou barvou.
Stejnou barvu dostaly i dveře, potahy postelí s obložením zdí a rolety. Skříňky a stůl na kreslení jsme natřeli tabulovou zelení (dalo se po nich malovat křídou). Výraznou oranžovou jako doplňkovou jsme zvolili na židličky, "tašky" na domečku a kapsáře na hračky v podobě jezevčíků. Ještě dlouho po dokončení pokoje jsme tam chodili zhasínat v domnění, že někdo nechal svítit světlo. Natolik se pokoj rozzářil. A děti? Několik měsíců naprosto odmítaly chodit ven. Trávu a sluníčko už měly ve svém pokoji, doma jim to najednou připadalo daleko zábavnější.

Autor: Věra Konečná,
Foto: Jaroslav Hejzlar

Články s podobnou tématikou
Barvy v interiéru
Barvy a osvětlení