Opravdu ne všichni si mohou dovolit luxus klasické vany, ať již je důvod jakýkoliv. Někteří dali při rekonstrukci koupelny přednost sprchovému koutu a ušetřené místo využili například jako úložný prostor nebo místo pro pračku (více o malých koupelnách v článku Jak na malou koupelnu). Jiní se vany vzdali třeba proto, že při sprchování nespotřebují takové množství vody nebo považují „ležení ve vaně“ za ztrátu času.

Takzvané klasické vany obdélníkového tvaru mají většinou rozměry 170*70 centimetrů a hloubku kolem 50 centimetrů. Mnozí z vás však jistě touží po širší i delší vaně, a tak jsou na trhu běžně k dostání i vany dlouhé 180 centimetrů, které skýtají více pohodlí a také dostatek místa pro instalaci zástěny.

Akrylát nebo smalt?
Mezi používanými materiály nalezneme i sklo, dřevo či kov, nejvyhledávanějšími jsou však stále smalt a akrylát. Technologie výroby smaltu již něco pamatuje, nic to však nemění na tom, že je poměrně náročná. Tvarovaná litina nebo ocel se stříká nebo je ponořena do smaltu, a poté je vypálena v peci. Smaltovaná vana je vzhledové velmi efektní a trvanlivá, ovšem nějaké ty nevýhody také bohužel má. Neopatrným zacházením nebo pádem těžšího předmětu na smalt lze vanu trvale poškodit – dojde k odprýsknutí smaltu a odhalení nevzhledného podkladu. Odolnost lze alespoň zčásti ovlivnit nákupem kvalitní vany. Běžná tloušťka smaltu je 2 milimetry, ovšem u kvalitnějších výrobků je to i 3 milimetry. Smalt dokonce tenčí než 2 milimetry vede k praskání a následnému zašednutí povrchu vany. Pro čištění smaltu je nejvhodnější používat tekuté čistící prostředky, písky raději vynechejte. Důležité je také vědět, že smalt působí na dotek chladně, což může citlivějším osobám při koupání vadit.

Akrylátové vany se vyrábějí tažením litého akrylátu, který se velmi snadno tvaruje, a umožňuje tak vytvořit rozmanité tvary. Vany se přesněji řečeno skládají ze dvou vrstev – vrchní akrylátové a podkladové zpevňující ze sklolaminátu nebo polyuretanové pěny. Tloušťka akrylátové skořepiny je podobně jako u smaltu měřítkem kvality vany. Levnější výrobky jsou vyrobeny z akrylátové desky silné 3 milimetry, luxusní vany až 8 milimetrů. Jak ovšem tloušťku akrylátové desky zjistit přímo v obchodě? Jednoduše, na horní hraně vany.
Ukazatelem kvality samotného akrylátu jsou normy, které se liší dle zemí a kontinentů. V Evropské Unii je to norma EN 263.
Akrylátová vana je teplá na dotek a snadno se čistí. Dobře odolává běžně používaným chemickým a kosmetickým prostředkům, ovšem i zde je lépe vyhnout se při čištění pískům, aby se nepoškodil lesk a povrch materiálu. Oproti smaltované vaně akrylát neodvádí teplo z vody do okolí, a prodlužuje tak požitek z koupele a svým způsobem také šetří energií, protože není třeba během delší koupele dopouštět teplou vodu.

Pro dokonalý požitek z lázně nezapomeňte ani na podpěrky hlavy.
Ceny jednotlivých typů van se lidí opravdu v řádech. V levných supermarketech pořídíte vany za několik málo tisícovek, ceny luxusní modelů včetně doplňků se mohou vyšplhat až ke sto tisícům korun.

O výhodách jednoho či druhého materiálu lze vést dlouhé diskuse a výsledek nakonec závisí na konkrétním zákazníkovi. Každý totiž dává přednost jiným parametrům a vidí výhody jinde. Trendy poslední doby směřují k jednoduchosti a funkčnosti.

Foto: archiv firem Hoesch, Kaldewei