Umělý mramor a jeho použití
Umělý mramor je technika stará více než čtyři staletí. Znali ji již staří florentští mistři, kteří umělým mramorem obkládali kupole vznešených chrámů a bohaté prostory šlechtických paláců. K nám se umělý mramor dostal až na počátku 18. století a mezi jednu z prvních staveb, kde se uplatnil, patří kostel sv. Mikuláše na Malé Straně.
Dnes se umělý mramor jako obkladový materiál používá již jen velmi zřídka, a to především při rekonstrukcích a obnovách historických objektů, nebo při stavbě luxusních sídel. Jedná se totiž o časově i cenově velice náročnou techniku, při které je nezbytně nutné udržovat stálé teplotní podmínky a chránit místo před prachem a nečistotami.
Výroba
Umělý mramor se připravuje ze směsi mletého vápence různých zrnitostí, sklářského písku, vysoce kvalitní polyesterové pryskyřice a barviva. Promísením všech těchto surovin se docílí typického mramorového žíhání. Na trhu je možné pořídit umělý mramor až ve 150 různých barevných odstínech. Při výrobě jednotlivých výrobků se využívá technologie odlévání do forem. Dosahuje se tak dokonalé homogenity materiálu.
Umělý mramor jako ideální materiál do koupelny
Díky celé řadě výborných užitných vlastností si však umělý mramor našel své pevné místo ve vybavení interiérů, a to zejména v oblasti sanitární techniky. Jednou z jeho největších předností jsou totiž dokonalé tepelně-izolační vlastnosti. Proto ve vanách z umělého mramoru voda chladne podstatně pomaleji než ve vanách, vyrobených z klasických materiálů. Umělý mramor navíc splňuje i ty nejnáročnější požadavky na hygienu a nevyžaduje žádnou speciální údržbu. Jeho další předností je, že působí velice esteticky a na první pohled není od skutečného mramoru téměř k rozeznání. Jedinou nevýhodou jsou poněkud vyšší náklady na pořízení. Proto se s tímto materiálem setkáváme nejčastěji v hotelích a v mnohých luxusních rezidencích. Někteří výrobci dnes už vedle umyvadel, sprchovacích vaniček nabízí z umělého mramoru i další koupelnové doplňky.
Další využití
Stále častěji se setkáváme s umělým mramorem i v kuchyních, kde nahrazuje jinak poměrně těžkou mramorovou pracovní desku. Její porvrch je upraven speciální vrstvou z polyesterových pryskyřic, a tak zatímco u desek z přírodního mramoru může při kontaktu s některými tekutinami (např. ovocnými šťávami, vínem) dojít k neodstranitelnému zabarvení, u umělého mramoru se podobného znehodnocení nemusíme obávat.
Umělý mramor si však našel své uplatnění i v exteriéru. Velmi dobře snáší rozdílné teploty od -40 do 90º C. Proto dnes už nejsou výjimkou ani parapety a venkovní desky právě z tohoto materiálu.
Autor: Ing. Kateřina Maňasová
Foto: archiv firmy Izomat Káranice
