Co všechno budete potřebovat? Vedle barev také krycí igelitové fólie, papírovou lepicí pásku, válečky, kbelík s mřížkou na okapávání barvy, štětce tzv. "zároháky", tyč na míchání barvy, štafle a poté kbelík, hadr a octovou vodu k úklidu.

Horší než samotné vymalování pokoje je většinou příprava prostoru k vymalování. Ovšem oč důkladnější přípravu provedete, o to snazší a rychlejší bude malování a poté i úklid. Pokud chcete malovat v pokoji, který je už zabydlený, je to samozřejmě o něco složitější než v případě, že máte pokoj vyklizený a teprve připravený k nastěhování.

Nejprve je potřeba vyklidit nábytek, lehčí kusy odnést z pokoje pryč a ty těžší sesunout na jedno místo uprostřed a pečlivě přikrýt fólií. Je nutné také přikrýt nebo svinout koberec a jiné typy podlahových ploch dobře zakrýt fólií.

Lepicí páskou je vhodné oblepit všechny vypínače, zásuvky, zárubně dveří a vytvořit pomocí pásky lišty, pokud se chystáte malovat jinou než bílou barvou. Poličky, obrazy a další věci pověšené na stěnách je lepší sundat. Háčky a skoby, které už nechcete použít, demontujte.

Další fází, která předchází samotnému malování, je sádrování zdí (lepší než klasická je plastická sádra, která schne podstatně pomaleji), případně také odstranění starých maleb. Pokud je na stěně více než pět nátěrů, je vhodné zdi takzvaně "oškrábat" pomocí vody a špachtle. Z této činnosti je však poněkud velký odpad a nepořádek, což by některé nadšence mohlo odradit.

Poté, co máte připravenu zeď k malování, už stačí "jen" namíchat barvu (O tom, kam se která barva hodí, čtěte například v článku Barvy v interiéru). Na našem trhu je dnes nepřeberná škála tónovacích koncentrátů, jejichž kombinací společně se základním bílým nátěrem hravě namícháte odstín, který si přejete. To však platí spíše pro světlé pastelové tóny.

Pokud chcete jednu zeď ozvláštnit sytou barvou, pak je lepší nechat si barvu namíchat odborně v některém z velkých obchodů typu Bauhaus, Baumax či OBI. I tady však samozřejmě platí fakt, že to citelně pozná vaše peněženka. Ne snad že by samotný proces míchání barev byl tak drahý, ale obchody k míchání používají kvalitní značkové barvy zahraniční výroby. Jeden kilogram takto namíchané barvy vás může přijít třeba na 400 korun. Některé odstíny však v domácích podmínkách bohužel namícháte jen velmi těžko, spíše vůbec ne, a nezbude vám nic jiného než zakoupení výsledného odstínu. Pozor však dávejte na rozdíl barvy na testovacím proužku, která může ve velké ploše působit až příliš agresivně.

Strop, kterým byste měli začít, by měl být nejlépe bílý. Poté se můžete vrhnout na stěny. Obojí si vyžaduje minimálně dva nátěry, a pokud byla na zdi jiná barva, než ta, kterou malujete, je vhodné nejprve celý pokoj vybílit a až poté se pustit do jinobarevných nátěrů. Vždy je důležité namíchat o něco více barvy, aby se vám nestalo, že vám nezbude na nátěr dvou metrů čtverečních poslední stěny. Myslet byste měli také na to, že je vhodné sklenici barvy ponechat na drobné opravy. Než stěnu vymalujete rovnou celou, zkuste nejprve na kousku zdi, který bude poté zakryt třeba skříní, jak bude výsledný nátěr, který jste namíchali, vypadat.

Ideální na domácí nátěr je použít váleček. Se štětkou to totiž většinou umí jen "profíci", vám by se mohlo stát, že by se vám na zdi udělaly šmouhy, takzvané "kocoury". Největší svízel je v tomto případě s modrou barvou. A ta, čím je koncentrovanější, tím větší šmouhy dělá. Velké plochy válečkem odshora dolů jednoduše namalujete, rohy, okolí radiátorů či dveří pak dotřete štětcem zárohákem.

Neděste se zdánlivých nepravidelností a kocourů, které vznikají na mokré stěně. Po uschnutí už by po flecích způsobených mokrou barvou či sádrou neměla zůstat ani památka. Na závěr už stačí jen strhnout pásky a igelity a umýt zacákané části pokoje octovou vodou a máte vymalováno.

Autor: efa