Není tomu tak dávno, co skupinka britských vědců představila svůj nový vynález, který doslova zaznamenal průlom nejen pro stavitele domů a bytů, ale zejména pro dodavatele skel a oken. Samočisticí okna si brzy našla své příznivce a dnes zdobí řadu fasád, lodžií, verand, výloh či skleníků.

Kouzlo nebo chemie?

Samočisticí sklo je potažené tenkou vrstvou oxidu titaničitého, který reaguje na UV paprsky denního světla. Tato vrstva je plně integrovaná do skla a je nejen pevná, ale i vysoce odolná. Při běžném užívání se neodře ani neopotřebuje, a tak nedojde-li k jejímu manuálnímu poškození, má stejnou životnost jako vlastní sklo. Přesto všechno zůstává pouhému lidskému oku skryta. Její funkčnost je založena na bázi chemické reakce, která jakékoliv vzniklé nečistoty, ale i kouřové zbytky či baktérie rozloží. V kontaktu s deštěm pak napomáhá vytvořit jednolitý film, díky kterému voda ihned odteče i s případnými usazeninami a povrch velmi rychle uschne. Tento proces přispívá k výraznému usnadnění čištění. Za normálních okolností tak postačí k čistotě oken déšť nebo obyčejné postříkání hadicí.

Výhody i nevýhody

Samočisticí skla nevyžadují žádnou speciální údržbu. Spíše naopak, pro svou nenáročnost jsou určena především pro oblasti se silným znečištěním, a to výhradně do exteriérů. Navíc díky vysoké citlivosti na UV paprsky tento systém funguje i při zatažené obloze či v noci. Lze je také libovolně kombinovat s ostatními druhy skel a vytvořit tak např. tepelně-izolační, zvukově-izolační či bezpečnostní okna. V případě silného znečištění, které zabrání UV paprskům dopadat přímo na sklo lze samočisticí efekt obnovit pouhým omytím okna vlhkým hadříkem. S peciální vrstva na skle se pak aktivuje, podobně jako v případě zasklení, teprve po několika dnech. Určitou nevýhodou však může být mírné zhoršení propustnosti světla a energie, a to přibližně o 5%. Z určitého úhlu pohledu vykazuje samočisticí sklo o něco větší zrcadlivost než běžné sklo a může mít slabě namodralý nádech. Jedinečné vlastnosti se samozřejmě projeví i na ceně, která je o 15-20 % vyšší než cena klasických oken.

Ačkoliv ani samočisticí sklo neznamená, že bychom se zbavili mytí oken na věky, rozhodně znatelně omezuje frekvenci této u převážné části populace neoblíbené činnosti.

Autor: Ing. Kateřina Maňasová

Foto: archiv firem Izolas, Saint-Gobain Glass