Lilek - pěstování, tipy pro zahrádkáře

Lilek vejcoplodý (Solanum melongena) neboli baklažán je jednoletá rostlina původem z Indie patřící do čeledi lilkovitých. Dorůstá výšky jednoho metru a je pěstována pro světle fialové až fialovočerné oválné bobule s bílou dužninou. Tyto vejčité plody dorůstají do velikosti 150 - 300 g. Lilek je vynikající a mnohostranně využitelná zelenina příbuzná s bramborem. Největšími producenty lilku jsou v současné době Čína a Indie, ale ve velkém se pěstuje také ve Španělsku, na Balkáně a v dalších jižních zemích.

Druhy lilku

Nejznámější odrůda lilku má podlouhlý tvar, lesklou, hladkou, temně fialovou slupku a měkkou bílou dužninu se světle hnědými semínky. Existují však i příbuzní lilku, kteří jsou jedovatí, jako například lilek potměchuť.

Nejznámějšími pěstovanými odrůdami jsou:

Český raný – nenáročná fialová odrůda s plody ve tvaru většího vejce, hodí se i do vyšších poloh.
Black Beauty – pozdní americká odrůda s velkými tmavě fialovými plody
Snowy – bíle plodící odrůda
Beatrice – raná bílá odrůda
Long Green – zelená odrůda
Serena – raná odrůda s menšími růžovými plody
Giotto F1 - vynikající odolná hybridní odrůda s velkými fialovými plody, je rezistentní vůči některým houbovým chorobám

Pěstování lilku

Lilek je teplomilná rostlina a tak ke svému růstu potřebuje mnoho slunce, ochranu před větrem, humózní půdu a vysoké teploty. Lilek je třeba si doma v teple předpěstovat ze semínek, nejlépe již v únoru, protože má dlouhou vegetační dobu. Semínka sázíme do kvalitního výsevního substrátu asi jeden centimetr pod povrch. Aby začal klíčit, musí se teplota pohybovat okolo 25 stupňů, proto je vhodné jej umístit do skleníku či fóliovníku. Předpěstované rostlinky poté sázíme prohnojené půdy dostatečně hluboko, aby byl první lístek na úrovni zeminy. Abychom zajistili dostatek vláhy i kořenům, vytvoříme okolo zasazené rostliny palcem dokola prohlubeň.

Během růstu je třeba lilek chránit před nízkými teplotami a zajistit mu dostatek vláhy a hnojiva s vysokým obsahem draslíku. Zaléváme ke kořenům, listy nepoléváme, mohly by zplesnivět. Během vegetace tedy pravidelně přihnojujeme (cca jednou týdně), odplevelujeme a mulčujeme. Takto se o lilek staráme do konce dubna až poloviny května. Doporučuje se omezit úrodnost jedné rostliny na čtyři plody. Na každé větvi by měl být maximálně jeden plod. Jakmile čtyři plody najdete, odstraňte zbytek květů, pupenů i výhonků. Plody sklízíme až je jejich slupka lesklá a tuhá. Nesmí se na rostlině nechat příliš dlouho, jinak by zhořkly.

Lilek a účinky na lidské zdraví

Lilek je zelenina se značnou nutriční hodnotou. Až 95% hmotnosti lilku tvoří voda. V sušině pak najdeme sacharidy a vlákninu – pektin. Pektiny příznivě působí na krevní tlak i střevní mikroorganismy. Lilek je bohatým zdrojem vitamínu C, beta karotenu a kyseliny listové (B9). Obsahuje také spoustu minerálních látek a stopových prvků, jako je draslík, fosfor, hořčík, vápník, sodík, železo, zinek a mangan. Bílkovin a tuků je v lilku jen minimální množství. Vzhledem k tomu, že převážnou část hmotnosti plodu tvoří voda, je lilek ideální potravinou při redukční dietě. Ve 100 gramech má 0,4 g tuku a obsahuje pouhých 15,3 kalorií.

Konzumace lilku pomáhá snižovat cholesterol a tato zelenina je rovněž považována za afrodisiakum. Nejvíc tělu prospěšných látek se skrývá pod slupkou baklažánu, proto by se během tepelné úpravy neměl loupat. Ve slupce se skrývá také rutin, který zpevňuje cévy a má údajně protisklerotický účinek. Lilek má rovněž antioxidační účinky, protože obsahuje látky, které likvidují nebezpečné volné radikály podporující vznik rakoviny. Zajímavé je, že lilek obsahuje také nikotin – jeho množství je však zanedbatelné ve srovnání s množstvím nikotinu, který přijímáme pasivním kouřením.