Každopádně stále patří k místnostem nejvíce zatěžovaným a je tedy důležité, aby zde byly použity kvalitní materiály. To se samozřejmě týká i kuchyňského nábytku, který je často používán a vystaven opotřebení, změnám teploty, vlhkosti, různým výparům, olejům atd. Tomu všemu musí nábytek odolat, a aby toho nebylo málo, je třeba, aby také dobře vypadal.

Nejrozšířenějším a zřejmě také nejlevnějším materiálem pro kuchyňský nábytek je tzv. lamino, což je v podstatě dřevotřísková nebo dřevovláknitá deska, na povrchu laminovaná. Může být v mnoha barevných odstínech, v hladkém provedení nebo s dezénem a při správném zpracování má velmi dlouhou životnost prakticky bez údržby. Důležité je především kvalitní zpracování lepených hran tak, aby dovnitř nepronikala vlhkost, příp. zakončení odolnějšími ABS hranami. Lamino desky se stále hojně používají na konstrukci skeletů kuchyňských linek, méně už na dvířka.

Novější obdobou jsou foliované desky, používané především právě na dvířka. Vyrábí se z tvarovaných (frézovaných) dřevovláknitých MDF desek, na které se nalisuje plastová fólie. Nabízejí větší variabilitu tvarů, barev a dezénů než lamino, vzhledem se mohou velmi přiblížit dřevu. Co se týče trvanlivosti, všechny strany včetně hran jsou souvisle „zafóliovány“, takže tato dvířka jsou dosti odolná proti vlhkosti, jejich povrch je však měkčí než u lamina, tudíž více náchylný k mechanickému poškození ostrými předměty.

Dřevovláknité, ale i dřevotřískové nebo překližkové desky se dají použít i v jiné úpravě. Mohou se mořit nebo lakovat a také samozřejmě dýhovat. Dýha je ovšem již dražší, vyžaduje více údržby a opatrnosti, nepochybně však působí velmi příjemně a luxusně. Vzhledově se nejvíce přibližuje masivu.

Tím se dostáváme ke dřevu, materiálu, který se k výrobě nábytku používal nejdříve. Tímto tradičním materiálem nic nezkazíte, je však dosti drahý, nábytek z něj musí být správně udržován a především kvalitně proveden. To znamená, aby byl při výrobě použit vhodný druh dřeva se správným obsahem vlhkosti, a aby se desky nekroutily. Toho se dosahuje složením plochy z menších prkýnek spojených klížením systémem pero-drážka apod., nebo dnes častěji použitím lepené spárovky. V poslední době se hodně uplatňují také tzv. biodesky, slepené ze tří křížených vrstev dřeva. Jak samotné dřevo, tak všechny zmíněné odvozené materiály mají velmi dobré mechanické vlastnosti, je ovšem nutné je chránit před vlhkostí trvanlivou povrchovou úpravou.

Kromě těchto základních materiálů najdeme v kuchyňském nábytku ještě další, především ve výplních dvířek. Používá se sklo, plast (např. průhledný polykarbonát Lexan), hliník, nerez, různé lisované hmoty (písek + epoxid aj.) a řada dalších. Samostatnou kapitolu pak tvoří pracovní desky.

Každý ze jmenovaných materiálů má své přednosti i nedostatky a ze všech se dá navrhnout kuchyně pěkná i funkční. Výběr je tedy především otázkou osobních preferencí.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firmy Kuchyně Sykora