Při postupu přípravy podkladu pro dlažbu vycházíme z toho, jakým zatížením uvažujeme dlážděnou plochu zatížit a k jakému účelu bude dlážděná plocha sloužit. Od toho se odvíjí navrhovaná tloušťka podloží pod dlažbou a také samotná tloušťka dlažby.

Požadavky na podkladní vrstvy stanovují normy ČSN 73 6126 – 1 (revize 2019 s dodatkem Z1 platným od 1. 11. 2024), ČSN 73 6124 – 1 a zvláštní předpisy TP 170 a TP 192. V rámci těchto norem se nově doporučuje:

• využití recyklovaných materiálů přímo na stavbě (recykláty, štěrkodrť či mechanicky zpevněné směsi), při splnění požadavků na zrnitost a vlhkost dle ČSN EN 13285,
• kontrola modulu přetvárnosti (Edef2) podkladních vrstev podle očekávaného zatížení,
• přesnější měření rovinnosti ložné vrstvy – pro velkoformátové dlažby je maximální povolená nerovnost 20 mm na 4 m latí.

Než jsou zahájeny práce související s pokládkou betonové dlažby, je nutné provést ztržení zemní pláně ve spádu budoucí plochy a její dokonalé zhutnění.

Hutnění zemní pláně

Použijte vibrační desku nebo vibrační pěch či válec (dle rozsahu a přístupnosti plochy):
- hutněte po vrstvách max. 200 mm,
- dosáhněte požadovaného modulu přetvárnosti (Edef2), běžně 45–60 MPa pro pojezdové plochy.
- provádějte kontrolní zkoušky hutnění (například statickou nebo dynamickou deskou).

Hutnění podkladních vrstev

Pokládejte štěrkodrť nebo mechanicky zpevněné kamenivo (MZK) po vrstvách max. 150 mm.

Každou vrstvu důkladně zhutněte pomocí vibrační desky nebo válce.

Hutněte až do odmítnutí (když se při opakovaných přejezdech stroj již povrch dále nesnižuje).

Dbejte na správný spád vrstvy pro odvod vody.

Ložní vrstva (není hutněna)

Rozprostřete suché drcené kamenivo frakce 4–8 mm v tloušťce 40–50 mm.

Urovnejte na požadovanou výšku pomocí latě.

Nehutní se! Zhutnění proběhne až vibrační deskou po položení dlažby.

Před samotným hutněním dlažby je nutné nejprve důkladně vyspárovat všechny spáry. Šířka vibrační desky by měla ideálně být dva až třikrát větší než rozměr pokládaných dlaždic, aby bylo zajištěno rovnoměrné hutnění. Hutnění se zahajuje vždy od nejnižšího místa plochy a postupuje směrem vzhůru. Každá část plochy by měla být přejetá vibrační deskou alespoň čtyřikrát až pětkrát, aby bylo dosaženo správného zhutnění povrchu. Při hutnění je vhodné přejíždět plochu od okrajů ke středu a jednotlivé přejezdy by se měly překrývat zhruba o polovinu šířky vibrační desky. Tím se zajistí rovnoměrné zhutnění celé plochy bez vynechaných míst.

Správné provedení podkladových vrstev je jednou z nejdůležitějších fází výstavby celé zpevněné plochy, protože ani nejkvalitnější dlažba nezmírní případné nedostatky v podloží. Složení podkladových vrstev je vždy dáno geologickými podmínkami a předpokládaným zatížením realizované plochy.

Ve většině případů je doporučováno používat nestmelené podkladní vrstvy. Stmelené podkladní vrstvy (například kamenivo zpevněné cementem) je dobré navrhovat pouze v odůvodněných případech, například u krytů vystavených zvýšenému dopravnímu zatížení (křižovatkové úseky, zastávky nekolejových prostředků veřejné hromadné dopravy apod.). Podkladové vrstvy se provádějí ve spádu budoucí plochy. Horní vrstva podkladu musí být zhotovena ve sklonu komunikace nebo projektované plochy tak, aby byl zabezpečen odtok vody z konstrukce.

Před pokládkou ložní vrstvy je nutné změřit rovnost, výšku a sklon podkladní vrstvy a mohou se ještě provést případné lokální opravy. Následně se ložní vrstva rozprostře na suchou a čistou horní podkladní vrstvu. Ložní vrstva, která by se měla pohybovat v tloušťce 40 – 50 mm, je tvořena drceným kamenivem frakce 4 - 8 mm, které stejnosměrně urovnáme na vyspádované a řádně zhutněné podkladové vrstvy. Na požadovanou výšku stáhneme kamenivo pomocí dřevěné či ocelové latě. Aby bylo dosaženo požadované výšky, je třeba myslet na budoucí pokles celé plochy, ke kterému dojde v důsledku konečného zhutnění.

Příklady složení podkladních vrstev podle účelu dlažby:

Složení podkladních vrstev pro pěší komunikace (chodníky)
I. Dlažba výšky 40 - 60 mm
II. Ložná vrstva z kameniva frakce 4 – 8 mm, tloušťky 30 – 40 mm
III. ŠD – štěrkodrť 0 – 63 mm, tloušťky 150 mm
IV. Původní zemina – zhutněná zemní pláň

Složení podkladních vrstev pro pojezdové komunikace (plochy a komunikace pro vozidla do 3,5 t)
I. Dlažba výšky 80 mm
II. Ložná vrstva z kameniva frakce 4 – 8 mm, tloušťky 30 – 40 mm
III. ŠD – štěrkodrť 0 – 32 mm, tloušťky 200 mm
IV. ŠD – štěrkodrť 0 – 63 mm, tloušťky 200 mm
V. Původní zemina – zhutněná zemní pláň

Složení podkladních vrstev pro komunikace pro lehký provoz (obslužné místní komunikace, cyklistické stezky atd.)
I. Dlažba 60 – 80 mm
II. Ložná vrstva z kameniva frakce 4 – 8 mm, tloušťky 40 - 50 mm
III. ŠD – štěrkodrť 0 – 32 mm, tloušťky 150 mm
IV ŠD – štěrkodrť 0 – 63 mm, tloušťky 200 mm
V. Původní zemina

Složení podkladních vrstev pro plochy a komunikace pro vozidla nad 3,5 t
I. Dlažba 100 mm
II. Ložná vrstva - kamenivo frakce 4 – 8 mm, tloušťky 40 - 50 mm
III. KSC I – kamenivo zpevněné cementem, tloušťky 210 mm
IV. ŠD – štěrkodrť 0 – 63 mm, tloušťky 200 mm

Dále jsme pro vás vybrali

Výhody a nevýhody zatravňovací dlažby a tvárnic

Zatravňovací tvárnice, někdy nazývané také jako vegetační tvárnice, jsou vynikajícím řešením pro zpevnění zatěžované plochy pozemku s ohledem na zachování rostoucí zeleně. Tráva prorůstá skrz tvárnice, takže je zachována jak nosná funkce dlažby, tak zelená tvář pozemku.

Dále jsme pro vás vybrali

Pokládka betonové dlažby - obecná pravidla

Při pokládce betonové dlažby je klíčové správné provedení podkladních vrstev dle ČSN 73 6131, protože žádná dlažba nevyrovná chyby v podloží.

Dále jsme pro vás vybrali

Z čeho postavit zahradní zídku – tipy, možnosti, inspirace

Zahradní zídky mohou plnit různé funkce - oddělení prostoru, vytvoření víceúrovňové zahrady, zpevnění svahu apod. Využít k jejich stavbě lze stejně dobře cihly, kámen, beton nebo betonové tvárnice, dřevo anebo tyto materiály různými způsoby kombinovat.

Dále jsme pro vás vybrali

Materiály zahradních cest a chodníků – je libo kámen, beton nebo dřevo?

Zahradní cestičky nás většinou provází po nejkrásnějších zákoutích naší zahrady, případně spojují místa, která nejčastěji používáme. Vedou například od domu k bazénu, k altánku, zahradnímu domku či k okrasnému jezírku. Dobře provedená zahradní cestička je nejen funkční, ale má i okrasný charakter.