Stavební biologie (někdy také německy baubiologie) se zabývá celkovým pohledem na celostní vztah mezi člověkem a jeho obydlím. Velmi zjednodušeně řečeno, jde o bydlení, které je v souladu s přírodou a zdravím.

Aniž bychom si to uvědomovali, dnes používané stavební postupy a materiály nejsou mnohdy zrovna příznivé přírodě, životnímu prostředí a potažmo i zdraví. Z některých materiálů se uvolňují škodlivé látky, jiné zatěžují přírodu při své výrobě nebo likvidaci, mnoho stavebních technologií narušuje místní ekosystémy.

Stavební biologie však začíná už výběrem vhodného pozemku pro stavbu, který by neměl ležet na tektonických zlomech, geopatogenních zónách či místech, kde se uvolňuje radon. Pozornost je věnována rovněž emisím v ovzduší, elektrosmogu a hluku.

Dalším faktorem je výběr materiálů. Pro dům postavený dle zásad stavební biologie by měly být použity např. kámen, cihly, vápno, písek, sádra, dřevo, sláma či konopí, zkrátka víceméně přírodní materiály. Naopak nevhodný je cement, plastické hmoty, neekologická lepidla, tmely, barvy, ředidla apod.

Při řešení proporcí staveb (rozměry domu a místností) je kladen důraz na tzv. „zlatý řez“, což je poměr 1:1,168. Toto tajemstvím obestřené číslo znají například fotografové, ale v různých formách se objevuje v přírodě a lidské kultuře odpradávna. Byl znám už ve starověku, kdy jej používali někteří stavitelé, ve středověku se objevuje v katedrálách atd. Má se za to, že tento tzv. božský poměr je z nějakého důvodu pro člověka ideální, vyjadřuje rovnováhu a harmonii.

Ve výsledku by měla budova přirozeně regulovat optimální vlhkost a teplotu v místnostech, zajišťovat co možná nejpřirozenější osvětlení, chránit před hlukem, vibracemi a dalšími negativními vlivy.

Stavba jako celek by měla korespondovat s okolní krajinou a existující zástavbou, ale zároveň respektovat individualitu obyvatel domu a jejich potřeby.

Některé z prvků stavební biologie mohou přehnaně racionálním lidem připadat nesmyslné, ale je jen dobře, že se opět učíme vnímat a respektovat síly přírody. Velmi vážně berou tento směr v sousedním Německu a Rakousku. V obou zemích existují Instituty stavební biologie, které seriózně zkoumají vhodnost či naopak škodlivost různých materiálů, snaží se najít odpověď na otázky spojené s různými druhy vyzařování atd. Výzkumníci dokonce potvrdili to, co mnozí lidé přirozeně vnímají už odedávna, že totiž některé materiály člověka příznivě „nabíjejí“, zatímco jiné mu berou energii.

Dalo by se říci, že stavební biologie je jakýmsi moderním evropským protějškem k čínskému feng-šuej. Žít zdravě a v souladu s přírodou však není jen nějakým módním trendem, ale do budoucna nutností – pokud jako lidstvo nechceme skončit sebedestrukcí na vydrancované planetě.