Zástupce každé značky a technologie vám bude pochopitelně tvrdit, že zrovna ten jejich systém je nejlepší a nejvýhodnější.

Jedním z nejčastějších a u nás dlouho používaných řešení jsou okapy z pozinkovaného plechu. Jsou levné a i když se často říká, že mnoho nevydrží, při dobré údržbě je jejich životnost dosti vysoká. Není přitom pravda, že je musíte natírat každý rok. Existují moderní nátěrové hmoty, které jsou velmi trvanlivé a dají se aplikovat i na pozinkovaný plech, v některých případech i před jeho zoxidováním. Takto ošetřené pozinkované okapy stačí zkontrolovat a případně přetřít jen jednou za pár let a vydrží velmi dlouho. Když už se koroze objeví, tak nejčastěji ve spojích, záhybech a podobných místech. Nutno říci, že cena nátěru prodražuje celkové náklady na okap, ale nemusí to být nijak dramatické. V nabídce některých firem se také objevují o něco dražší zinkované okapy, již opatřené kvalitní krycí vrstvou (například z polyesteru). Tyto systémy bývají navíc stavebnicové a okapy se nemusejí pájet.

Další možností je tzv. titanzinek, který je nepochybně kvalitní a pevný, avšak oproti běžnému pozinku dražší. Vzhledem k tomu, že titanzinek lze pojit s pozinkovanými okapy, může být zajímavým kompromisem použití titanzinkových dílů na kritických místech okapového systému (zejména tvarově složité díly se záhyby a kouty, nejnáchylnější ke korozi), jinak vyrobeného z pozinkovaného plechu.

Dosti oblíbeným materiálem je měď. Nemusí se natírat, ale podobně jako titanzinek (který tmavne) postupem času oxidací mění barvu (zezelená). Rovněž cena mědi je relativně vysoká. Jinak je to však materiál vhodný, bezúdržbový a navíc dodává domu punc luxusu. Bohužel však se s ním pojí i riziko krádeže, což je asi největší nevýhoda mědi…

Méně často se objevují také okapy z hliníkového plechu. Ten se rovněž nenatírá, časem však oxiduje a ztrácí lesk. Po delší době dochází k jeho degradaci. Samozřejmě se dá chránit nátěrem na hliník, pak je však vzhledem k ceně výhodnější použít obyčejný pozink. Hliník ovšem může být chráněn eloxováním, což umožňuje různá barevná provedení.

Jednu dobu byly dosti populární okapy plastové, ale zdá se, že jejich použití se zase poněkud utlumilo. Plasty jsou poměrně levné, bezúdržbové, ale zase mají menší pevnost. V jižních zemích to nevadí, ale v našem podnebném pásu musíme myslet i na tento faktor, a to zejména v horských a podhorských oblastech. Při konstrukci a uchycení okapu by měl být proto brán ohled i na zimní podmínky s velkým množstvím sněhu a ledu, které dokáží okapy zdeformovat či dokonce zničit. Plasty jsou určitě vhodné na stavby menšího rozsahu (verandy, chatky apod.), kde se na malé délce nenahromadí tak velké množství sněhu či ledu, aby to okap ohrozilo.

I u kovových okapů však může zamrzání vadit, například vytvářením rampouchů nebezpečných pro chodce, či rizikem zatékání do budovy. Pro tento účel existují systémy vyhřívání okapů, většinou elektrickým topným kabelem.

Při výběru okapu hrají tedy roli požadavky na pevnost, bezúdržbovost a barevnou stálost, a samozřejmě také finanční možnosti.

Autor: Michal Hamšík

Foto: archiv firem Marley, Plastmo