I když hosta pochází z Číny, většina jejích druhů byla do Evropy dovezena z Japonska. Na přírodní podmínky není náročná, proto se dobře uplatňuje v stinných zákoutích zahrad. Mezi neoblíbenější patří rostliny se žlutým, krémovým či bílým okrajem listů, jakož i některé s modravým nádechem. V létě navíc hosta zkrášlí zahradu květenstvím malých bílých až fialových kvítků, rostoucích na téměř metr dlouhé stonku. Ani na podzim se tato trvalka nedá zahanbit a před tím, než její listy zaschnou, vybarví se do intenzivní žluté barvy.

Listy, od úzce kopinatých až po srdčité či široce oválné, mají namodralou, šedou, žlutou, zelenou a bílou barvu v závislosti na druhu a kultivaru. Na trhu je více než sto kultivarů a orientace mezi nimi je velmi komplikovaná. Mezi nejhodnotnější druhy, z nichž bylo vyšlechtěno mnoho kvalitních kultivarů, patří Hosta sieboldiana s velkými, šedomodrými listy, Hosta fortunei s kompaktním vzrůstem, Hosta crispula se srdčitými, na okraji zvlněnými listy, dále Hosta undulata s fialovými květy a také Hosta plantaginea, která, na rozdíl od ostatních druhů, dobře roste na osluněných místech. Navíc v době květu host, což je v červenci až srpnu, bohatě kvete velmi příjemně vonícími sněhobílými květy.

Ideálním místem na výsadbu je světlý stín až stín. V polostínu se na rostlině vyvinou větší listy v menším počtu, při přílišném zastínění pestře zbarvené listy zezelenají - některé novější odrůdy při dostatku vláhy dobře prosperují i na slunném stanovišti. Jejím jediným negativem je snad jen oblíbenost u šneků a plzáků. Všechny funkie jsou nenáročné. Když půdu před jejich sázením hluboce prokypříme a slabý písek trochu zlepšíme, vydrží na stanovišti 20 let.

V minulosti byla velmi žádaným doplňkem zahrad a parků, ale s postupem času se stala staromódní trvalkou, která se v několika druzích nacházela téměř v každé předzahrádce. Dnes je opět středem zájmu zahradních architektů, zákazníků i náruživých sběratelů, kteří mohou směle konkurovat příznivcům růží či kosatců.

Hosty se hodí k výsadbě na okraje vodních ploch, na přistíněné záhony, jako podrost pod dřeviny či k osázení terakotových nádob umístěných na stinné terase. Ideální je kombinace tvarově i barevně různorodých funkií, velmi pěkně vyniknou i ve společnosti kapradin, okrasných trav a také trvalek s podobnými nároky, jako jsou například Astilbe, Aruncus, Campanula macrantha a Pulmonaria.

Zkuste svou zahradu obohatit o tuto atraktivní trvalku a vrátit tak hostám čili funkiím místo, které jim mezi okrasnými rostlinami právem náleží.

Autor: Irena Forejtová