Nejrozšířenějším druhem pěstovaným v našich domácnostech je Yucca elephantipes, která se k nám přiváží ze Střední a Jižní Ameriky, konkrétně z Mexika a Guatemaly. Tady se, ve svých přirozených podmínkách, dorůstá výšky až okolo deseti metrů. Nebojte se však, že by vám takový obr vyrostl i doma, naopak. Do výšky vám už zakoupená juka šplhat nebude, proto kupujte takovou velikost, po jaké toužíte. Rozrůst se vám, respektive její listy, mohou maximálně do šířky.

Juka vyžaduje narozdíl od mnohých jiných rostlin hodně světla a přímé slunce. V horku ji ale uchovávat nemusíte, vyhovuje jí běžná pokojová teplota (v létě miluje i balkony a terasy), v zimě snese i pouhých 10 stupňů Celsia. Podle ročního období dávkujeme i zálivku, v létě vydatněji, v zimě méně.

Při přelévání dochází k uhnívání kořenů, které způsobují vyhnití kmínku. Při vysušení substrátu zase může dojít ke hnědnutí a opadání listů. V obzvláště horkých dnech rosíme, jinak to není potřeba. V zimě hnojíme jednou za měsíc, v létě pak dvakrát častěji.

Přesazovat je vhodné jednou za dva roky na jaře, a to u mladších květin, u starších juk stačí pouze vyměnit vrchní vrstvu substrátu v květináči. Rozmnožit juku se můžeme pokusit i doma, ne vždy se to však podaří a je vhodnější svěřit množení, které se děje buď oddělením růžic nebo částí kmínku, profesionálům. Také květu, které se podobají květům kaštanu, se v domácích podmínkách nejspíš nedočkáte.

Jukám hrozí některé choroby, jednak je to sviluška, pokud pěstujeme rostlinu v příliš suchém vzduchu, dále pak hrozí šedá plíseň a v neposlední řadě někteří škůdci jako vlnatka nebo štítenka.

Autor: efa