Křen selský (Armoracia rusticana) je rostlina z čeledi brukvovitých, která pochází z jihovýchodní Evropy a západní Asie. V současnosti je pěstován v mírných pásmech celého světa, i v ČR jde o zdomácnělý druh. Divoce roste v příkopech a vlhčích rumištích. Křen je pěstován pro silně aromatický kořen, který je možné využívat jakožto koření či kořenovou zeleninu v gastronomii, ale také v léčitelství. Rostlina je 30 až 150 cm vysoká a vytrvalá. Tvoří ji přímá, jemně rýhovaná dutá lodyha s přízemními listy, které jsou až 80 cm dlouhé a zubaté. Dolní listy lodyhy během vegetace odumírají. Květenství se nachází na konci větví a je složeno z mnoha hroznů. Čtyřčetné květy jsou špinavě bílé. Plodem je šešulka. Křen kvete od května do července.

Druhy křenu

Křen selský – druh křenu s bílým kořenem, který je pěstován u nás, ve velkém se jako kulturní rostlina pěstuje zejména v Malíně, ale vyroste téměř na každé zahrádce.

Odrůdy:
Krenox - bujně rostoucí odrůda s křehkými kořeny a příjemně ostrou chutí. Byla vyšlechtěna především pro jednoletý způsob pěstování.
Malén - odrůda křenu vhodná zvláště k tradičnímu pěstování v trvalé kultuře. Kořeny po nastrouhání nečernají.

Japonský křen wasabi – druh křenu pěstovaný v Japonsku, který je nezbytnou součástí při přípravě sushi. Křen wasabi je ještě o něco výraznější, než selský křen a jeho kořen je zelený. Na trh se dostává v čerstvé formě, v podobě prášku, který se ředí vodou, nebo jako pasta.

Pěstování křenu

Křen vyžaduje vlhkou a dobře prohnojenou půdu. Planě roste na půdách hlinitých až jílovitých, dusíkatých, vlhkých až mírně vysychavých. Během vegetace je třeba jej dále přihnojovat a v období sucha pravidelně zalévat. Úspěšnost pěstování a rozmnožování křenu je opravdu velká. Pokud na křen v přírodě někde narazíme, stačí vykopat kus jeho kořene s několika očky, nadělat řízky a ty pak zasadit na vhodné místo a pravidelně zalévat. Řízky odebíráme z postranních kořenů 1 cm silných a 25 cm dlouhých. Vysazujeme je do řádků na vzdálenost asi 60 cm. Je třeba je zasadit šikmo, aby spodní konec sazenice byl asi 15 cm pod povrchem půdy.

Aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou plodů, je třeba z nich odřezávat hroznovitá květenství, která sahají do výšky více než 150 cm. Kořeny je možné sklízet druhým rokem na podzim nebo třetím rokem na jaře. Nejsilnější vůni a nejostřejší říz má údajně křen sklizený na podzim. Je dobré je poté uložit do beden s pískem do chladného sklepa, aby nevysychaly. Dlouho výdrží i v lednici, ale časem ztrácí na síle.

Křen a účinky na lidské zdraví

Křen je bohatým zdrojem vitaminu C (50 mg ve 100g), provitamínů A (karotenů) a také minerálů, jako je železo, vápník, draslík, hořčík a fosfor. Obsahuje také množství antibakteriálních a fytoncidních látek, hořčičné silice, glykosidy a sinigrin. Křen má tedy posilující účinek na naši obranyschopnost, dokáže v těle eliminovat infekce, proto je výborným doplňkem léčby při nachlazení, angíně a chřipce. Silice v něm obsažené rozpouštějí usazený sekret na sliznicích dýchacích cest, uvolní tak nosní dutiny, uleví plícím i průduškám. Dokáže však ničit i některé původce onemocnění v zažívacím traktu. Kořen má také velmi nízkou energetickou hodnotu – ve 100 gramech je pouze 440 kJ a 0,5 g tuku, navíc neobsahuje žádný cholesterol. Křen je rovněž močopudný, poslouží tak jako skvělý prostředek při zadržování tekutin v těle. Křenové obklady se přikládají na klouby postižené revmatem, na ztuhlé a bolavé svaly a působí protizánětlivě při artróze.