Meloun cukrový (Cucumis melo, syn. Melo sativus) je jednoletá popínavá rostlina dorůstající délky 2 metrů. Její boční výhony jsou dlouhé až 60 cm, proto se meloun obvykle pěstuje na konstrukci. Výrazná chuť a aroma zajišťuje melounu cukrovému oblíbenost. V porovnání s klasickým vodním melounem má cukrový meloun ještě jednu poměrně zásadní přednost – jeho pěstování je mnohem snadnější. V porovnání s vodním melounem podstatně lépe odolává chladu a také jeho plody dříve dozrávají.

Výsev melounu

Semena melounu cukrového vyséváme brzy na jaře do truhlíků, nebo můžeme použít i květináče o průměru 6 až 9 cm, které následně umístíme do skleníku. Do každého květináče dáme vždy po dvou semenech a v případě, že vzejdou obě rostliny, tak tu slabší vytrhneme. Po šesti týdnech můžeme začít sazenice pomalu otužovat. Jakmile nebudou hrozit ani pozdní mrazíky, vysadíme rostlinky na vzdálenost 1 metru do řádků a udržujeme meziřádkovou vzdálenost 1 až 1,5 metru. Sazenice umisťujeme do malých hrůbků do záhonu s dostatečným slunečním svitem a výživnou půdou. Půda, v níž se bude melounům dařit, musí být propustná a mít neutrální reakci (pH v rozmezí 6,5 až 7,0).

Ochrana před zimou

Jelikož je meloun tropickou rostlinou, bývá jeho růst při teplotách nižších než 10°C značně zpomalen. Mladé sazenice je tak dobré (zejména v chladnějších oblastech) před chladem zpočátku dobře chránit. Možné je také jejich pěstování ve studených pařeništích nebo ve skleníku. Vhodnou ochranou před nízkými teplotami může být fóliový tunel, poklop a je možné použít i netkanou textilii.

Pěstování a péče

Při pěstování cukrového melounu je třeba věnovat dostatečnou pozornost správnému zaštipování. Rostlinám s pěti listy zaštípneme vegetační vrcholy a podpoříme tak růst bočních výhonů. Mezi těmi si posléze vybereme čtyři nejlépe vyvinuté a ty zachováme. Aby měl hmyz k rostlinám dobrý přístup a mohl je opylovat, je zapotřebí na začátku kvetení odstranit veškeré kryty. Až budou mít plody v průměru 2,5 cm, zredukujeme je tak, aby na každém z výhonů zůstal pouze jeden plod. Hlavní vrchol je poté nutné zkrátit na délku 1,5 metru, výhony dalších řádů stříháme 2 až 3 listy za vyvíjejícím se plodem.

Jako ochrana plodů před infekcí z půdy může posloužit suchá tráva, nejlépe chomáč sena. Plody na něj jednoduše položíme. Je možné využít rovněž kousek dřeva. Cukrové melouny je dobré pěstovat na mulčovací fólii, která zabraňuje případnému zahnívání plodů a navíc pomáhá udržovat teplo. Další její výhodou je fakt, že udržuje dobrou strukturu půdy – chrání ji totiž před přímým dopadem dešťových kapek a zaplevelením. Melouny vyžadují pravidelnou zálivku a hnojení. Vhodné je použít univerzální tekuté hnojivo. Když jsou plody ve fázi vývoje, aplikujeme jej každých 14 dní. Na podzim je vhodné do záhonu zarýt hnůj nebo kompost. Jakmile plody dozrávají, omezíme jak zálivku, tak i hnojení.

Škůdci a choroby ohrožující melouny

Cukrový meloun je nejvíce ohrožen mšicemi a padlím. Pokud melouny pěstujete v krytém prostředí, mohou se na rostlinách objevit navíc také molice a svilušky. Nejvíce jimi bývají napadeny spodní listy, které je nutné v takovém případě odstranit. Pokud je napadení škůdci intenzivní, můžeme problém řešit aplikací vhodných insekticidních přípravků.

Sklizeň melounů cukrových

Cukrové melouny je možné začít sklízet za 12 až 20 týdnů po výsevu, tedy v září až říjnu. Plody, které jsme od rostliny odřízli, můžeme skladovat po dobu 14 až 50 dní. Konkrétní doba je závislá na odrůdě, kterou pěstujeme. Konzumace melounů je zdraví prospěšná, tato zelenina posiluje a čistí organismus. Melouny mají rovněž uklidňující účinek a pozitivně ovlivňují krevní oběh, navíc mají dokonce i proti sklerotické a antirevmatické účinky.

Foto: Inmagine.com