S podzimní výsadbou trvalek lze začít už v polovině srpna, ale ukončena musí být nejpozději do začátku listopadu, aby čerstvě vysazené rostliny stačily zakořenit, než půda zamrzne.

Důležitým předpokladem pro ujmutí sazenic je příprava půdy, kterou nejprve prokypříme pěkně hluboko a vybereme kořeny vytrvalých plevelů. Půda by měla být vzdušná a měla by zadržovat vlhkost. Písčitou půdu můžeme vylepšit tak, že do její vrchní vrstvy přimícháme kompost. Zemina se stane soudržnější a bude schopna nasát více vody. Přidáme-li kompost do jílovité půdy, bude její struktura méně spojitá a půda tak bude více provzdušněná. Kořeny trvalek, kromě přijímání potravy také dýchají, a proto je dobrá provzdušněnost půdy pro rostlinu velmi důležitá. Přidáme-li do kompostu trochu kravského hnoje, zajistíme rostlinám dostatečnou výživu.

Jednotlivé trvalky můžete koupit buď zakořenělé v květináčích s kořenovým balem anebo je získat tím nejjednodušším způsobem, od zahrádkářů, kteří nyní trvalky přesazují. Přestárlé nebo rozrostlé trsy trvalek se totiž nejčastěji množí nikoliv výsevem, ale dělením. Rostlinu, kterou chceme rozdělit, rycími vidlemi vyjmeme ze záhonu, odstraníme zeminu a rozdělíme ji ostrým nožem na samostatné části. Samozřejmě, že každá část musí mít dostatek vyvinutých kořenů. Tímto způsobem se dělí trvalky, které kvetou na jaře a nejsou choulostivé. Jsou to například tařička (Aubrieta, foto 1), huseník (Arabis), rožec (Cerastium), konvalinka (Convallaria majalis), čemeřice (Helleborus, foto 2), kamzičník (Doronicum, foto 3), krvavěnka (Sanguinaria), dřípatka (Soldanella) anebo známé pivoňky. Některé druhy trvalek však podzimní sázení a přesazování nesnášejí. Choulostivé jsou japonské sasanky, kopretiny, hlaváče, vlčí boby, ale třeba i kosatce, pro něž je nejvhodnější doba k přesazení po odkvětu, to znamená již v červenci. Prázdná místa mezi trvalkami lze dosadit cibulovinami, například tulipány či jarními krokusy.

Pro založení nového trvalkového záhonu drobnější a méně vzrůstné trvalky sázejte po třech kusech od jednoho druhu, a jen mohutně nebo solitérní trvalky použijte jen v jednom exempláři. Při výsadbě se vyplatí dodržet pravidlo, při němž rozhoduje výška rostliny. Vyšší trvalky patří na záhon od středu dozadu, aby nestínily a neutlačovaly nižší rostliny, které se sází do popředí, případně na okraje záhonu. Toto uspořádání je jednak estetické a jednak usnadní k rostlinám přístup.

Jednotlivé rostliny sázejte v dostatečné vzdálenosti, nejlépe do trojsponu, aby si vzájemně nekonkurovaly, neboť počítejte, že za rok či dva se rozrostou. Proto se při koupi rostlin informujte, jak trvalka vypadá v dospělosti a také se současně zeptejte jaké má nároky na pěstování.

Pečlivě založený a udržovaný trvalkový záhon vydrží bez přesazování minimálně šest let, a mnohdy i déle. Trvalky se nejlépe uplatní v nepravidelně uspořádaných zahradách, ale i v předzahrádkách, v blízkosti odpočívadel nebo tam, kde nemáme času nazbyt na náročnou údržbu květinových záhonů.

Autor: Irena Forejtová