Většina bromélií pochází z Centrální a Jižní Ameriky. Některé bromélie rostou na suchých, polopustých místech, jiné v deštných tropických pralesích. Většina broméliíí jsou epifyty, tzn. že se zachycují kmenů a větví stromů svými krátkými kořeny, silnými jako drát a živí se atmosférickými srážkami (rostlinným humusem, který se hromadí v trhlinách kůry). Mezi bromélie patří také zemní rostliny (geofyty).

Nezvykle dekorativní je květenství bromélií. Listeny mnohých z nich jsou zbarveny. Květenství má všechny možné tvary a rozměry, jsou to jak "bubnovité hůlky", tak květenství ve tvaru kopí nebo meče, „rozházená košťátka“ na silných barevných stoncích, ale také skryté trsy v růžici s kytičkami, sotva se tyčící nad listovou cisternou.

Nejznámějším typem bromélií je takzvaná bromélie nálevkovitá. Teplomilná bromélie potřebuje po celý rok teplotu nad 18 st. Celsia. Jejich listové pochvy jsou rozšířeny a listová růžice tvoří jakýsi nálevkovitý zásobník - cisternu, v níž se shromažďuje voda a živiny ze vzduchu. Při pěstování v interiéru je nutné důsledně dbát na to, aby v nálevkách bylo vždy alespoň trochu vody. Nejvhodnější je stříkání vody přímo do středu listové růžice každé dva až tři dny odstátou vodou bez vápníku.

Pro bromélie je vhodná směs zeminy s dobrým odvodem vody. Základ tvoří rašelina, přidáme hrubý listový humus, rozdrcenou kůru, perlit nebo hrubozrnný písek.

Hnojení bromélií by mělo probíhat jednou až dvakrát za měsíc speciálním hnojivem pro bromélie a orchideje. V zimě se potom dávka tekutého hnojiva snižuje na polovinu.

Máme-li dostatek místa ve větších, světlejších a dobře větraných sklenících nebo zimních zahradách, můžeme bromélie pěstovat také epifytně.

Nejčastěji pěstovanými druhy jsou Échmea, Guzmánie, Kryptantus, Nidulárium a Tilandsie. Mezi broméliovité patří také velmi dobře známý ananasovník (Ananas comosus variegatus).

Přesazování
Obvykle přesazujeme po dvou letech do zeminy složené z jednoho dílu lehké drnovky, 1 dílu rašeliny, 1 dílu listovky a 1 dílu humusu, s příměsí písku. Je možné také použít koupenou půdní směs pro orchideje. Nádoba pro sadbu nemusí být příliš hluboká, nejlepší je použít misky.

Rozmnožování
Množíme vedlejšími výhony, které se oddělují, když si vytvoří vlastní kořeny. Také se množí semeny, které se vysévají do kypré půdy (směs tvořená z poloviny pískem a z poloviny listovkou).

Choroby a škůdci
Hnědé skvrny na listech - příčnou bývá většinou popálení sluncem, rostlina potřebuje před přímým slunečním svitem zastínit.
Hnědé špičky listů - nejpravděpodobnější příčinou je suchý vzduch, letním období se doporučuje rostlinu rosit, příčnou však také může být nedostatek vody uprostřed růžice nebo použití tvrdé vody.
Uhynutí rostliny - u nekvetoucí rostliny je příčinou nadbytek vody, pokud listová růžice odumře po odkvětu rostliny, je to přirozeným jevem.
Hmyz - nebezpečné bývají puklice a vlnatí červci.