Voskovka pochází z oblastí východní Asie a Austrálie. Název hoya dostala koncem 18. století po britském zahradníkovi Thomasi Hoyovi, české jméno voskovka získala díky svému jakoby povoskovanému vzhledu, zejména pak "voskovým" květům, které vypadají skoro jako z porcelánu.

Jde o popínavou rostlinu, která velmi rychle roste. Na dlouhých šlahounech jí vyrůstají lesklé kožovité listy. Nikdy ji neseřezáváme, naopak růst stonků podporujeme různými podpěrami, například oblouky či tyčemi. Voskovka se dorůstá výšky přes jeden metr, ve skleníku však může vyrůst až pětinásobná.

Voskovka kvete po celé léto, její květy jsou hvězdicovitého tvaru a mohou být různě barevné od bílé přes růžovou až po krémovou, a mají červený střed. Květy velmi pronikavě voní, a to zejména během noci, a vytéká z nich sladký lepkavý nektar. Tvorbu květů podporuje jak těsnější květináč, tak chladno během zimy i umístění nadrobené cihly na jeho dno. Odumřelé květy neodstraňujeme, i na květních stopkách staré rostliny totiž vykvétají další kvítky. Během kvetení se také doporučuje rostlinu nepřesazovat, aby květy neopadaly.

Voskovce vyhovuje velmi světlé místo, ovšem ne přímé slunce. Ostré sluneční paprsky by mohly způsobit skvrny na listech. Stejně tak se jí nelíbí průvan. V létě jí svědčí teplota do maximálně 25 stupňů Celsia, v zimě upřednostňuje chlad kolem 10 až 15 °C. Zaléváme méně, ale pravidelně, občas rosíme. Při přelití voskovkám hrozí opadávání listů nebo absence kvetení. Hnojíme jednou za měsíc polovinou dávky.

Rostlinu přesazujeme jednou za tři roky či podle potřeby vždy na jaře, přičemž jí vyhovuje substrát, který namícháme ze dvou třetin rašeliny a jedné třetiny kompostní zeminy, daří se jí však i v hlinité zemině nebo směsi rašelinného substrátu s pískem. Množení se uskutečňuje pomocí stonkových řízků zakořeněných ve vodě. Velkou výhodou voskovky je fakt, že ji nenapadají žádní domácí škůdci, a tudíž je i s průměrnou péčí dlouhověkou pokojovou květinou. Vedle druhu Hoya carnosa se hojně pěstuje i odrůda Hoya bella.

Autor: efa