Jak škumpa vypadá?

Škumpa, latinsky Rhus, patří do čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae). Své rodové jméno získala podle řeckého slova rhein – téci. Název odkazuje na fakt, že její kůra roní bílou pryskyřičnou šťávu. Většinou jde o malý strom nebo keř dorůstající výšky 3–5 metrů s deštníkovitou korunou. Výhony jsou hustě ochmýřené, větvičky doslova „chlupaté“. Lichozpeřené listy dorůstají délky až 40 cm a nesou ostře pilovité lístky. Rostlina je dvoudomá, kvete v červnu a červenci. Samčí květenství je žlutozelené a tvoří koncové laty, samičí je tmavě červené a kompaktní.

Původ a rozšíření škumpy

Škumpa pochází ze Severní Ameriky, ale díky své nenáročnosti se stala kosmopolitní až invazivní rostlinou. Najdeme ji v subtropech i mírném pásmu obou polokoulí. Celkově existuje asi 150 druhů, ale v našich podmínkách přežívá jen kolem 15 z nich. Většina se pěstuje pouze v botanických zahradách a arboretech, zatímco na zahradách se nejčastěji objevuje škumpa orobincová, známá i jako škumpa ocetná.

Jedovaté druhy škumpy

Některé druhy škumpy jsou vysoce jedovaté, jiné vyvolávají alergické reakce. Proto bývají vysazeny jen v botanických zahradách, kde jsou opatřeny výstrahou „Nedotýkat se!“. K nejnebezpečnějším patří východoasijská škumpa lakodárná (Rhus verniciflua), na niž lidský organismus reaguje podobně jako na bojovou látku yperit. Podobně nebezpečná je severoamerická škumpa laková (Rhus vernix), která vyvolává bolestivé vyrážky a špatně hojitelné rány. Největším rizikem je mlékovitá šťáva s polyfenolickými látkami, silnými alergeny. Při kontaktu s pokožkou způsobuje puchýře, kterých se těžko zbavujete.

Škumpa v Česku – bezpečnější varianta

Na našich zahradách se vyskytuje především škumpa orobincová (Rhus typhina), která není jedovatá. Do Evropy byla přivezena roku 1624 ze Severní Ameriky a dříve se využívala při výrobě octa, odtud i její starší název – škumpa ocetná. V Česku byla poprvé vysazena v roce 1835. Přesto i tento druh může způsobit alergii – až 10 % lidí reaguje zarudnutím, svěděním a puchýřky. Projev se může objevit až po 48 hodinách od kontaktu. Při prořezávání je proto vhodné používat rukavice a nevysazovat ji v místech, kde si hrají děti nebo pobíhají zvířata.

Různé využití jiných druhů škumpy

Ne všechny druhy jsou škodlivé. Asijská škumpa tříslovinová (Rhus coronaria) se využívá v gastronomii – její plodenství poskytuje koření sumah, které se používá v zakavkazské kuchyni k ochucování mas a ryb. Staří Římané jím nahrazovali citron či ocet, používali jej i k léčebným účelům – legionáři zastavovali krvácení, námořníci ho využívali při kurdějích, problémech se žaludkem i při průjmu. Dnes je sumah nedílnou součástí kuchyně v Ázerbájdžánu, Arménii, Gruzii či Libanonu.

Další druhy škumpy se využívaly k činění kůže, barvení vlny a hedvábí, na jemné řezbářství nebo výrobu vosku a laku.

Pro někoho dekorace pro jiné invazivní plevel

Přestože je škumpa nenáročná, vitální a snese téměř jakékoliv stanoviště, mnozí zahrádkáři ji považují za problém. Důvodem je její invazivní povaha – rychle se šíří kořenovými výmladky, podobně jako bolševník. Její kořeny prorůstají i betonem či dlážděním. Proto se nedoporučuje vysazovat ji k plotu, aby neprorostla k sousedům, ani k bazénům, do nichž by se mohla také dostat. Ideální je chránit kořenový prostor betonovou skruží nebo plechovým límcem hlubokým alespoň 80 cm.

Škumpa nemá ráda stín, vlhko a větrno, proto jí vyhovuje slunné stanoviště. Množí se semeny a kořenovými výrůstky, každoročně vyraší desítky nových odnoží. Ty lze sekat sekačkou nebo křovinořezem, ale k trvalému odstranění je nutné vykopat celý kořen. Odřezané větve a listy se nedoporučuje pálit, protože kouř může dráždit oči a plíce.

Podzimní ozdoba zahrad

Okrasná odrůda „Dissecta“ je ceněna pro své podzimní barvy. Její až půlmetrové listy mění odstíny od měděné přes oranžovo-červenou až po vínovou a karmínovou. Barvy jsou intenzivní a patří k nejkrásnějším v celé přírodě. I během zimy zůstává škumpa dekorativní díky plodovým latám v rezavých či fialových tónech.

Škumpa vlasatá – bezpečnější alternativa

Pokud hledáte podobně krásnou, ale méně invazivní rostlinu, řešením je ruj vlasatá (Cotinus coggygria). Tento polokeř dorůstá maximálně 5 metrů, pochází z jižní Evropy, Ruska a Číny a nezapleveluje okolí. Její listy jsou podobné lískovým, ale tmavší a hladké. Květy mohou být bíložluté nebo načervenalé, podle odrůdy dorůstají až 30 cm. I tento druh se na podzim krásně zbarvuje a je velmi nenáročný.

Dále jsme pro vás vybrali

Pěstujeme datlovník – dočkáme se plodů i v našich podmínkách?

Určitě jste již měli možnost ochutnat datle - exotické ovoce, které se u nás ve větší míře pojídá zejména o Vánocích. Víte ovšem, jak a kde rostou? Jak vypadá datlovník a je možné se v našich podmínkách dočkat jeho plodů?

Dále jsme pro vás vybrali

Hortenzie – květy, které na zahradě rozhodně nepřehlédnete

Hortenzie jsou vyhledávané a oblíbené zejména pro své nápadné květenství, jehož barvu lze ovlivnit také kyselostí půdy. Tyto opadavé velkolisté keře jsou ozdobou každé zahrady a nevyžadují žádnou zvláštní péči. Jaký druh hortenzie si vybrat, kam je vysadit a jak se o ně starat?

Dále jsme pro vás vybrali

Kalina je keř pro každou zahradu

Kalina je odolný, nenáročný, zcela mrazuvzdorný keř, který dobře snáší městské prostředí. Rozsáhlý rod kalin kvete od února do května, a navíc atraktivní červeně zbarvené podzimní listí zdobí zahradu i v zimě. Některé druhy nádherně voní a jsou mezi nimi keře vysoké, miniaturní i stálezelené.