Název pro tuto květinu vznikl v řecké mytologii. Narcis byl mladý pohledný muž, který miloval sám sebe, respektive odraz své tváře, kterou si tak dlouho prohlížel ve vodní hladině, až se proměnil v květinu.

Křížením narcisů, které pocházejí z oblasti Středomoří, vzniklo zejména díky nizozemským a britským zahradníkům více než deset tisíc odrůd. Toto nepřeberné množství se však dá rozdělit do dvanácti základních kategorií, které nesou názvy jako Trubkovité, Plnokvěté či Velkokorunné a Malokorunné narcisy podle typu květu, okvětních lístků a dalších poznávacích znaků.

Některé narcisy jsou drobnější a dorůstají se výšky ani ne deseti centimetrů a hodí se i pro pěstování v květináči, jiné jsou vysoké přes půl metru. Všechny narcisy však spojují odstíny krémově bílé až žluté barvy na podobně stavěných květech, které se skládají z okvětí a pakorunky, jejíž délka a zabarvení se mohou lišit podle odrůdy. Listy jsou dlouhé, úzké a špičaté a stvoly, které nesou většinou jeden a výjimečně i více květů, jsou duté.

Narcisy jsou dlouholeté rostliny, které můžeme na záhonu nechat několik let. Přezimují totiž pomocí podzemních cibulí, přičemž během tří až čtyř let se z jedné cibule vyvine rozsáhlý trs rostlin. Cibule je možné po uvadnutí lodyhy i sklidit a uložit do podzimu na tmavém a chladném místě. Rostlina kvete podle odrůdy během března až května a cibule se vysazuje na přelomu září a října do hloubky dvojnásobné výšky cibule.

Důležité je vědět, že celá rostlina je prudce jedovatá, nejvíce jedovatých alkaloidů obsahuje právě cibule. Při pozření dochází k silnému zvracení a průjmu. Proto pokud máte malé děti, je vhodné umístit narcisy do zahrady na odlehlejší, hůře dostupné místo. Také při kombinaci řezaných narcisů s jinými rostlinami ve váze je třeba dát si pozor. Jedovaté látky některým rostlinám mohou vadit.

Narcisy jsou poměrně odolné rostliny, které nezřídka můžeme najít nepěstované také podél lesů či dokonce na skládkách. Rostou tedy v téměř jakékoliv půdě, nejlépe jim však svědčí středně těžká vlhčí zemina. Narcisy mají rády polostín a jemně slunečné místo, ne však přímé slunce. Na zimu je vhodné přikrýt rostliny rašelinou.

Autor: efa