Oblíbené sukulenty, které zvládnou vypěstovat i začátečníci
Sukulenty si získaly oblibu díky své odolnosti, rozmanitosti a minimálním nárokům na péči. Představíme si ty nejzajímavější druhy a čeledi, které vyniknou v bytě i na zahradě.
Latinské slovo suculentus znamená „šťavnatý“ – a přesně takové sukulenty jsou. Tyto odolné suchomilné rostliny dokážou ve svých listech, stoncích nebo kořenech uchovávat vodu, a díky tomu přežijí i dlouhé týdny sucha bez újmy na kráse. Právě tahle odolnost z nich dělá ideální volbu pro ty, kdo hledají nenáročné sukulenty do bytu, ale zároveň i pro zkušené pěstitele a sběratele.
Sukulenty pocházejí z pouštních a polopouštních oblastí, kde by běžné rostliny bez vody dlouho nepřežily. Právě proto si vytvořily úžasnou schopnost hospodařit s vodou – ať už ji ukládají do dužnatých listů, silných stonků nebo ztloustlých kořenů. Tato vlastnost z nich dělá ideální volbu pro každého, kdo hledá nenáročné rostliny do interiéru nebo málo zalévané květiny na slunné místo. Když byste některý z jejich listů rozřízli, možná by vás překvapilo, kolik vláhy se v něm skrývá.
Na rozdíl od mnoha jiných pokojových rostlin jsou sukulenty dostupné celoročně – bez problémů je najdete v květinářstvích i zahradních centrech. Zároveň patří k těm nejrozmanitějším druhům, co se týče tvarů, barev i velikostí. Některé mají drobné růžice připomínající květy, jiné vytvářejí celé keříky nebo dokonce stromkovité formy. I díky tomu se snadno vyberou druhy sukulentů vhodné do bytu, na balkon nebo do skalky.
A co kaktusy? Tahle otázka padá často – a odpověď je jednodušší, než se zdá. Každý kaktus je sukulent, protože také ukládá vodu do svých pletiv. Ale ne každý sukulent je kaktus. Kaktusy tvoří samostatnou čeleď Cactaceae a poznáme je podle specifických areol – drobných míst, ze kterých vyrůstají trny, ostny nebo květy. Pokud vás zajímá, jaký je rozdíl mezi kaktusy a jinými sukulenty, doporučujeme si přečíst i náš samostatný článek.
Dále jsme pro vás vybrali
Jaký je rozdíl mezi kaktusem a sukulentem?
Přestože přesný počet druhů nelze určit, odhaduje se, že na světě existují tisíce druhů sukulentů. Botanici je rozdělují do několika hlavních čeledí, z nichž mnohé zahrnují opravdu atraktivní okrasné sukulenty – vhodné nejen do bytu, ale i do moderních interiérů, skleníků nebo skalek.
Tlusticovité: Sukulenty, které vám porostou pod rukama
Tlusticovité rostliny patří k těm druhům sukulentů, které zvládne pěstovat opravdu každý – a přitom udělají velkou parádu. Mají masité listy, pevné stonky a spoustu energie na přežití i v těch největších vedrech. Skvěle si rozumí s parapetem na jižní straně, ale pokud jim dopřejete trochu péče, odmění se hustým růstem a někdy i drobnými kvítky.
Nejoblíbenější zástupkyní této čeledi je bez debat tlustice vejčitá (Crassula ovata). Možná ji znáte jako „strom peněz“ nebo „strom štěstí“. Má hladké, dužnaté lístky a postupně si z ní můžete vypěstovat i malý stromek s kmínkem – ideální do minimalistického interiéru i jako bonsaj. Navíc se dá snadno tvarovat, takže si ji přizpůsobíte podle sebe.
K tlusticovitým ale patří i další krásky – třeba echeverie se svými barevnými růžicemi, netřesky, které známe ze skalek, nebo rozchodníky, které snesou i trochu mrazu a hodí se třeba do truhlíku na balkon. Mnohé z nich jsou vhodné jako sukulenty do bytu, jiné vyniknou ve venkovních nádobách nebo v suchých zahradách.
Tip: Pokud právě začínáte, sáhněte po Crassule nebo Echeverii. Jsou to sukulenty pro nenáročné pěstování, snadno dostupné a při troše štěstí vás odmění i květem.
Pryšcovité: Když sukulent vypadá jako kaktus, ale není to kaktus
Na první pohled byste si je možná spletli s kaktusem – mají ostny, rostou v poušti a často vypadají trochu nebezpečně. Jenže místo trnů mají u většiny druhů hladké stonky a místo areol roní při poranění bílé mléko. Řeč je o pryšcovitých sukulentech, jedné z nejzajímavějších skupin v celé sukulentní říši.
Většina těchto rostlin pochází z tropických a subtropických oblastí Afriky a Asie. Najdeme mezi nimi sukulenty připomínající kaktusy, ale i exotické dřeviny s ozdobnými listy. Co je spojuje, je právě latex – mléčně bílá šťáva, která slouží jako obrana před poškozením. U některých druhů může dráždit pokožku nebo sliznice, takže při přesazování se doporučuje používat rukavice.
U nás si můžete pořídit například pryšec zářivý (Euphorbia milii) s jemnými kvítky a trnitými stonky nebo robustnější Euphorbia trigona, která vyniká jako dekorativní sukulent do moderního interiéru. Oba druhy jsou při správné péči nenáročné a velmi odolné – hlavně pokud je nepřelijete.
Ne všechny rostliny z čeledi Euphorbiaceae jsou sukulenty. Patří sem i pokojové nebo venkovní druhy bez dužnatých pletiv – třeba známá vánoční hvězda nebo pryšec běložilný.
Klejichovité: Liány, které umí překvapit
Když se řekne sukulent, většina z nás si vybaví rostlinu s masitými lístky v květináči. Jenže některé sukulenty vypadají úplně jinak – třeba jako liány nebo popínavky. A právě takové jsou klejichovité sukulenty, méně známá, ale vizuálně velmi atraktivní skupina.
Tyto rostliny pocházejí převážně z tropických a subtropických oblastí, ale některé z nich se dají úspěšně pěstovat i u nás jako sukulenty do bytu. Typickým znakem klejichovitých je produkce mléčné šťávy, podobně jako u pryšcovitých. Mezi jejich známé zástupce patří například voskovka (Hoya) – oblíbená pokojová rostlina s masitými listy a květy, které vypadají jako z porcelánu.
Dalším zajímavým rodem je klejicha (Asclepias), která v přírodě láká motýly a vypadá spíš jako planá květina než jako sukulent. Přesto je příbuzná s ostatními díky podobné stavbě a růstovým návykům.
Tip: Voskovky milují světlo, ale nesnášejí přímé polední slunce. Pokud jim dopřejete klid a správné stanoviště, mohou vás potěšit bohatým květenstvím. Jsou ideální jako dekorativní sukulenty na okno nebo do závěsného květináče.
Asfodelovité: Sukulenty se stromkovým vzhledem a slavnými zástupci
Čeleď asfodelovitých možná zní odborně, ale její zástupce zná skoro každý – právě sem totiž dříve patřily známé druhy jako aloe vera nebo agáve. Ačkoli dnes botanici tyto rostliny řadí do samostatných skupin, v běžné praxi se s označením asfodelovité stále setkáváme, zejména při popisu sukulentů se stromkovitým vzhledem.
Typickým znakem těchto rostlin je růst v růžici a zdužnatělé listy, které slouží jako zásobárna vody. Mnohé z nich postupně dřevnatí a mohou připomínat malé sukulentní stromky. Skvěle se hodí jako velké sukulenty do interiéru, ale najdou uplatnění i na chráněných venkovních stanovištích.
Botanicky se tato skupina dnes běžně rozděluje do tří čeledí:
- Áloeovité (Aloaceae) – včetně slavné aloe vera, ceněné pro své léčivé účinky
- Agávovité (Agavaceae) – s efektními listy a impozantním růstem
- Bělozářkovité (Anthericaceae) – méně známá, ale dekorativní čeleď
Tip: Aloe vera je skvělá jako pokojová sukulentní rostlina, která nejen dobře vypadá, ale může vám pomoci i při drobných popáleninách nebo podráždění pokožky. Jen jí dopřejte dostatek světla a nezalévejte příliš často.
Kosmatcovité: Sukulenty jako z jiného světa
Kosmatcovité sukulenty působí, jako by ani nepatřily mezi běžné rostliny – připomínají kamínky, mušle nebo malé přírodní sošky. Díky této bizarní kráse patří mezi nejoblíbenější sběratelské druhy sukulentů. Různorodost tvarů, velikostí a barev z nich dělá opravdu fascinující skupinu.
Do této čeledi patří převážně jednoleté a víceleté byliny nebo nízké keře, které jsou často poléhavé nebo plazivé. U nás se pěstují hlavně jako skalničky nebo sukulenty do venkovních truhlíků, které milují slunce a teplo. Některé druhy navíc překvapí výrazným a pestrým květem – třeba v růžových, žlutých nebo fialových odstínech.
Asi nejznámějším zástupcem je Lithops, známý také jako živý kámen. Tento miniaturní sukulent je mistrem maskování – ve svém přirozeném prostředí dokonale splývá s okolím a chrání se tak před býložravci. Kromě Lithopsu sem patří i efektní rody jako Delosperma nebo Fenicophora.
Lithopsy vyžadují velmi propustný minerální substrát a naprosté minimum vody – zejména v zimě. Jsou ideální pro zkušenější pěstitele nebo jako zajímavý prvek do sbírky netradičních rostlin.
Kaktusovité: Když sukulenty píchají a kvetou jako šílené
Kaktusy zná snad každý – jsou symbolem sucha, slunce a přežití. Patří mezi sukulenty, ale zároveň tvoří vlastní botanickou čeleď Cactaceae, která je jednou z nejpočetnějších vůbec. Obsahuje přibližně 2500 druhů kaktusů, od drobných kuliček až po třímetrové sloupy z amerických pouští.
Hlavním rozlišovacím znakem kaktusů jsou tzv. areoly – drobná místa na povrchu stonku, ze kterých vyrůstají trny, ostny, jemné chlupy nebo květy. Jejich zdužnatělé stonky slouží jako zásobárna vody, a proto kaktusy snadno přežívají dlouhá sucha. Díky těmto vlastnostem patří k nejodolnějším sukulentním rostlinám pro začátečníky, ale potěší i zkušené pěstitele.
Ačkoli mohou působit drsně, kaktusy kvetou nádherně – některé druhy jen pár hodin, jiné i několik týdnů. Jejich květy bývají výrazné, často větší než samotná rostlina. A některé druhy, jako třeba opuncie, vytvářejí i jedlé plody.
Tip: Pokud hledáte sukulenty s minimálními nároky na zálivku, kaktusy jsou ideální volba. Potřebují hodně světla, málo vody a hlavně trpělivost – o to větší bude radost, když rozkvetou.
Pěstování sukulentů: Světlo, sucho a klid
Pěstování sukulentů je ideální volbou pro ty, kteří na zálivku občas zapomenou. Tyto rostliny zvládnou dlouhé období sucha i vyšší teploty bez úhony. Pokud odjíždíte na dovolenou, nemusíte se o ně vůbec bát – postačí jim světlé místo a dobře zvolený substrát.
Zásadní je, aby půda nebyla nikdy trvale mokrá. Zalévání sukulentů přizpůsobujeme ročnímu období – v létě většinou stačí jednou za 7 až 14 dní, vždy až po úplném vyschnutí substrátu. V zimě zaléváme velmi zřídka, u některých druhů dokonce vůbec. Sukulenty nemají rády přemokření, a to obzvlášť v chladnějším období.
Sukulenty milují světlo, proto jim vyberte slunné stanoviště – ideálně orientované na jih nebo jihozápad. Pokud chcete, aby se rostlinám dařilo dlouhodobě, dejte si záležet i na půdě. Substrát pro sukulenty by měl být lehký a dobře propustný – vhodná je směs zeminy, písku, perlitu nebo lávové drti. Výborně poslouží i příměsi jako drcená cihla nebo říční štěrk.
Kdy a jak přesazovat sukulenty?
Mladé rostliny doporučujeme přesazovat každý rok, starší pouze výjimečně – ideálně na jaře. Přesazení do nového květináče s čerstvým substrátem pomůže rostlině lépe růst a nasávat živiny. Nezapomeňte na drenážní vrstvu, která zabrání zadržování vody u kořenů.
Podpořte kvetení letněním
Některé druhy sukulentů – jako například echeverie nebo Lithops (živé kameny) – vás mohou při správné péči potěšit květem. Pokud jim chcete pomoci, dopřejte jim během léta letnění sukulentů: pobyt venku na chráněném, slunném místě. Dávejte však pozor na deště – květináče by měly mít odtok a neměly by stát ve vodě. Pokud očekáváte větší srážky, odstraňte misky nebo rostliny přesuňte pod přístřešek.
Jakmile se přiblíží první mrazy, přeneste sukulenty zpět dovnitř na světlé stanoviště. Ideální teplota pro přezimování je kolem 15 °C.
Vegetační klid sukulentů
S příchodem podzimu začíná většina sukulentů zpomalovat svůj růst – nastává tzv. vegetační klid. V tomto období rostliny téměř nezaléváme a zcela vynecháváme hnojení. Některým druhům mohou opadat listy, což je přirozený proces. Vhodná zimní teplota je 10–15 °C, ale většina běžně pěstovaných druhů snese i běžné pokojové podmínky během zimy. Důležité je chránit rostliny před studeným průvanem – například při větrání.
Pozor na vlhkost, chlad i nezvané návštěvníky
Sukulenty obecně netrpí na choroby ani škůdce tak často jako jiné pokojové rostliny. Mnohem častěji je ohrožuje přemokření substrátu, které může vést k hnilobě kořenů, stonků i listů. Největším rizikem je kombinace chladu a vlhka – typicky v zimě, pokud se zalévá příliš nebo pokud voda nemá kam odtékat.
Zvláštní pozornost věnujte zimnímu větrání. Ledový vzduch proudící k rostlinám umístěným na parapetu může poškodit jejich pletiva. Pokud tedy větráte v mrazech, doporučuje se květináče na chvíli přenést dál od okna.
Ačkoli škůdci nejsou častí, i sukulenty mohou být napadeny. Nejčastěji se objevují:
- Červci a puklice – vyskytují se v paždí listů, pod růžicemi nebo na spodní straně listů, často na agáve, aloe nebo tlusticích.
- Svilušky – poznáte je podle jemných pavučinek a žlutavých skvrn na listech.
- Háďátka – mikroskopičtí škůdci, kteří poškozují kořeny a zpomalují růst rostliny.
V boji proti nim nestačí jen otírat listy navlhčenou vatou. Takové ošetření škůdce pouze dočasně oslabí, ale nezlikviduje. Účinnější je použití přípravků proti škůdcům sukulentů – buď na chemické, nebo na biologické bázi. Ošetření je potřeba pravidelně opakovat podle návodu.
Pokud pěstujete více druhů, je vhodné je čas od času pečlivě prohlédnout. Včasný zásah proti škůdcům je nejlepší prevencí šíření problémů na další rostliny.
