Zimní zahrada je prostorem, který lze obývat během celého roku. Kombinuje přitom výhody posezení v přírodě s pohodlím obytných částí domu. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že zimní zahrada není skleník, přestože rostliny jsou v zimní zahradě vítaným zpestřením. Skleník slouží k pěstování rostlin a rychlení úrody a veškeré parametry (teplota, vlhkost) jsou plně přizpůsobeny rostlinám. V zimní zahradě ovšem není přílišná vlhkost a případná koncentrace plísní žádoucí. Nikdo přeci nechce relaxovat u kávy a knihy v prostoru, kde ze stropu a stěn kape voda.

Zimní zahrada není samostatně stojící stavba. Je přičleněna k domu a alespoň jedna její stěna je tvořena obvodovou zdí domu. Charakteristická je také prosklenou střechou. Dle světových stran je nejvhodnější umístit zimní zahradu na západní, jižní nebo výhodní stranu. Nejteplejší ze zmiňovaných je jižní strana, západní strana nám umožní prodloužit si den. Bude-li zimní zahrada umístěna tak, aby její nejdelší stěna byla nejvíce oslněna, bude příjemně vyhřívat i obytný prostor. V letních měsících však může být v zimní zahradě až nepříjemné horko, proto by její střecha měla být mírně skloněna a zastíněna žaluzií nebo podobným způsobem.

Tvar zimní zahrady je na fantazii stavitele. Nejjednodušší je samozřejmě obdélníkový půdorys připojený k jedné stěně domu. Vzhledem k nosnosti rámové konstrukce musí být stěny zimní zahrady kolmé. Velikost zimní zahrady je potom závislá na tom, jak často a na co ji chceme využívat a dále jaké jsou finanční možnosti, od kterých se odvíjí také způsob vytápění a materiál konstrukce. Na přístavbu, která zvětší obrys domu je potřeba stavební povolení.

Zimní zahrada může být nevytápěná, která pouze pasivně akumuluje teplo, nebo vytápěná (radiátory, podlahovým vytápěním apod.). Nevytápěnou zimní zahradu nelze v zimě využívat jinak něž jako „klimatický nárazník“, ve kterém si bohužel moc neposedíme. Na první pohled se tedy zdá, že je lepší zimní zahradu vytápět, protože nač je zimní zahrada, ve které nelze v zimě pobývat? Před rozhodnutím o vytápění je potřeba si dobře rozmyslet, zda budeme opravdu zimní zahradu využívat i během zimy. Pokud bude zimní zahrada vytápěná, lze v ní pěstovat také tropické rostliny.

Větrání a stínění
Pro nerušené využívání zimní zahrady musí být zajištěno větrání. Zejména během horkých letních dnů by mělo být alespoň deset procent plochy otevřené, aby nedošlo k přehřátí. V chladných dnech zase větrání odvede z prostoru vyšší vzdušnou vlhkost, která způsobuje kondenzování par na skle.

Při nárůstu teploty v letních měsících by také mohlo dojít ke spálení rostlin. Abychom tomu předešli, je dobré zimní zahradu zastínit zvenku (navíjecí rolety nad střechou) i zevnitř (zastínění kolmých stěn). Při zastínění během večerních hodin se vyhneme také nepříjemným pohledům kolemjdoucích i případných nenechavců.

Teplo z vyhřáté zimní zahrady lze velmi dobře využít. Buď je usměrníme do obytných částí domu, nebo akumulujeme do materiálů v interiéru zahrady. Dobrými zásobníky tepla jsou nosné stěny domu z cihel nebo kamene, voda (v podobě fontánky či bazénku). Špatnými zásobníky jsou naopak dřevo, beton, kov a všechny světlé materiály. Nábytek v zimní zahradě by měl být lehce omyvatelný se sedáky, které lze prát.

Ti, kteří již mají zimní zahradu, ví, že výhled přes skleněné výplně do okolní zahrady je úchvatný. Ovšem jen v případě, že je okolí udržované a přechod mezi exteriérem a zimní zahradou působí přirozeně.

Foto: archiv firem Albo, Montplast