Historie tohoto vína a zároveň i celosvětového vinařského svátku je poměrně zajímavá a pramení z obyčejné lidské netrpělivosti. Jeho kořeny sahají do Francie, kde ve stejnojmenné oblasti na jihovýchodě země požadovali vinaři už před více než padesáti lety výjimku ze zákona, podle něhož mohla být červená vína nalahvována až 15. prosince.

Vzhledem k tomu, že jejich odrůda Beaujolais, která rychle zraje a dává bohaté hrozny, ztrácela narozdíl od klasických vín svým stářím a zráním na kvalitě, byla tomuto vínu udělena roku 1954 výjimka. Beuajolais se mohlo ochutnávat již 15. listopadu. A vznikl fenomén. Kvůli marketingovým aktivitám se od roku 1985 posunul tento termín na třetí listopadový čtvrtek, kdy každoročně dorazí několik desítek milionů lahví na pulty obchodů. Jenom u nás se jich každý rok koupí okolo 200 tisíc.

Nejedná se přitom o žádný archivní skvost, ale o rané lehké víno s ovocnou chutí, které je vhodné vypít v ideálním případě do konce roku, nejpozději však do šesti měsíců, dokud si uchová své ovocné aroma. Právě v tom tkví zvláštnost Beaujolais, které se po jisté době stává obyčejným stolním vínem. Navíc ani jeho zátkování není vhodné k archivaci.

"Božolé" se vyrábí z nejrozšířenější odrůdy v tomto kraji Gamay noir, a to tradiční technologií kvašení celých nepomletých hroznů pod tlakem oxidu uhličitého v uzavřených nádobách. Má rubínovou barvu s fialovým nádechem a hodí se ke všem druhům kuchyní, nejlépe pak k drůbeži či rybám. Podává se narozdíl od tradičních červených vín vychlazené, o teplotě okolo 13 stupňů Celsia. Českou obdobou Beuajolais je Svatomartinské víno.

Autor: efa