Pěstování epifytických kaktusů: Jak pečovat o vánoční a velikonoční kaktus
Vypadají podobně, ale chovají se úplně jinak. Vánoční a velikonoční kaktus potřebují jiný režim klidu, zálivky i teploty. Poradíme, jak je správně pěstovat a rozpoznat.
Na první pohled vypadají téměř stejně, ale jakmile se pustíme do pěstování, zjistíme, že se vánoční a velikonoční kaktus, dvě nejznámější epifytické pokojové rostliny, chovají naprosto odlišně. Pokud chceme, aby skutečně vykvetly a prospívaly, musíme pochopit jejich přirozený rytmus a přizpůsobit péči jejich původu. Ten nás zavede do tropických pralesů Jižní Ameriky, kde rostou zavěšené ve větvích stromů, daleko od pouštního žáru, který máme s kaktusy běžně spojený.
Epifytické kaktusy nejsou z pouště: Jaké podmínky jim vyhovují
Epifytické kaktusy nejsou jako jejich příbuzní z pouště – nerostou v suché půdě pod žhnoucím sluncem, ale v úplně jiných podmínkách. Jejich přirozeným prostředím jsou tropické lesy Brazílie, kde se zavěšují do větví stromů nebo zakořeňují v humusové vrstvě pod korunami, obklopené vlhkým vzduchem a rozptýleným světlem. Jejich životní rytmus určuje střídání období dešťů a sucha – a právě ten musíme respektovat i při domácím pěstování.
Aby epifytické kaktusy prosperovaly i v našich podmínkách, je důležité vytvořit jim co nejpodobnější prostředí. Potřebují polostinné stanoviště bez přímého letního slunce, dobře větrané místo s vyšší vzdušnou vlhkostí a lehký, vzdušný substrát s dobrou drenáží. Klíčové je také rozlišování mezi obdobím vegetace a klidu. Nejčastěji se u nás pěstují dva druhy těchto tropických kaktusů – vánoční kaktus (Schlumbergera truncata) a velikonoční kaktus (Rhipsalidopsis gaertneri), který bývá někdy označován také jako Hatiora nebo Schlumbergera gaertneri. Přestože si je lidé často pletou, jejich nároky na pěstování se výrazně liší.
Dále jsme pro vás vybrali
Jaký je rozdíl mezi kaktusem a sukulentem?
Vánoční kaktus: Zimní hvězda s citlivou povahou
Vánoční kaktus je jedním z mála kvetoucích pokojových druhů, který si užívá svou hlavní sezónu právě v době, kdy většina rostlin odpočívá. Na jeho článkovaných výhonech se v období listopadu až ledna objevují elegantní květy, nejčastěji v odstínech bílé, růžové, červené nebo fialové. Výrazně zoubkované okraje článků napomáhají při jeho rozlišení od jiných epifytických druhů, jako je například velikonoční kaktus.
Od jara do poloviny léta potřebuje pravidelnou, ale rozumnou zálivku. Substrát by měl mezi zaléváním mírně proschnout – nesmí být trvale přemokřený, ale ani zcela vyschnout. S příchodem srpna začínáme zálivku postupně omezovat, čímž rostlinu připravíme na tvorbu poupat. V tomto období je velmi důležité dodržet krátké dny a nižší teploty, ideálně mezi 10 až 15 °C, jinak kaktus nemusí kvést.
Jakmile se začnou objevovat poupata, zálivku mírně zvýšíme, ale stále platí, že přebytečná voda se z misky musí ihned vylévat. V této fázi je také naprosto nevhodné rostlinu přemisťovat – i mírná změna polohy může vést k opadání poupat. Po odkvětu opět zálivku snížíme, a na jaře přichází ideální čas na přesazení.
Při přesazování volíme lehkou, dobře propustnou směs – ideálně substrát pro sukulenty doplněný o perlit, hrubší písek a malé množství rašeliny. Vánoční kaktus také nesnáší vysoký obsah vápníku, a proto je vhodné hnojit pouze v období aktivního růstu (březen až červenec) pomocí hnojiv bez vápníku, nejlépe organického původu.
Velikonoční kaktus: Jarní rozkvět v červených tónech
Velikonoční kaktus se nápadně podobá svému zimnímu příbuznému, vánočnímu kaktusu, ale má několik snadno rozpoznatelných rozdílů. Jeho články jsou širší a zaoblené, často s jemně načervenalým okrajem. Květy jsou nálevkovitého tvaru a objevují se ve skupinkách – nejčastěji v odstínech růžové, červené nebo bílé. Rozkvétá obvykle v dubnu a květnu, tedy v období, kdy jaro přebírá vládu nad domácnostmi.
Na rozdíl od vánočního kaktusu potřebuje nejdelší období klidu právě v zimě. Přibližně od listopadu do konce ledna by měl odpočívat na chladnějším stanovišti s teplotami kolem 10 °C. V tomto období zaléváme velmi střídmě – pouze tolik, aby substrát zcela nevyschl. Přílišná vlhkost v době klidu může vést k uhnívání kořenů.
Od února kaktus přeneseme na světlejší místo a začneme ho postupně více zalévat. Tím stimulujeme tvorbu poupat. Pro úspěšné kvetení je ideální teplota kolem 16 až 18 °C. Pokud jsou teploty příliš vysoké, rostlina může reagovat opadáváním poupat, případně vůbec nenasadí na květ.
Podmínky pro výživu a přesazování jsou velmi podobné jako u vánočního kaktusu. I tady dáváme přednost lehkému, vzdušnému substrátu bez vápníku, ideálně s příměsí perlitu nebo písku. Hnojení provádíme pouze v období vegetace, tedy po odkvětu až do konce léta, a to opatrně – stačí jednou měsíčně nízce koncentrovaným hnojivem. Po odkvětu je rovněž vhodné kaktus přesadit a připravit ho na nový růstový cyklus.
Jak poznat rozdíl mezi vánočním a velikonočním kaktusem
Přestože se oba kaktusy často prodávají pod společným označením „vánoční“, ve skutečnosti se jedná o dva odlišné druhy s různým vzhledem i životním rytmem. Vánoční kaktus má články s ostře zubatými okraji a kvete samostatnými trubkovitými květy obvykle před koncem roku. Oproti tomu velikonoční kaktus tvoří zaoblené články, často jemně červeně lemované, a rozkvétá až na jaře, kdy se na jednom článku často objeví několik květů najednou.
Správné rozpoznání je důležité nejen pro milovníky botaniky, ale hlavně pro úspěšné pěstování. Každý z těchto kaktusů totiž vyžaduje jiné načasování klidového období. Vánoční kaktus odpočívá už na přelomu léta a podzimu, obvykle během září a října, kdy se omezuje zálivka a rostlina potřebuje chladnější podmínky. Velikonoční kaktus naopak odpočívá v zimě, nejčastěji od listopadu do konce ledna, než začne na jaře nasazovat na květ.
Přestože se jejich režim liší, existují i společné požadavky. Obě rostliny nesnášejí přemokření, náhlé změny stanoviště, průvan a dlouhodobé vystavení přímému slunci. Dodržení správného postupu při zálivce, umístění a klidovém režimu je klíčové pro každoroční kvetení.
Nejčastější chyby, kvůli kterým kaktus nekvete
I když epifytické kaktusy nepatří k vyloženě náročným rostlinám, v období tvorby poupat jsou mimořádně citlivé na chyby. Právě v této fázi mnoho pěstitelů nevědomky udělá krok, který je připraví o očekávané kvetení.
Nejčastějším problémem bývá nadměrná zálivka. Pokud je substrát trvale přemokřený, začnou kořeny uhnívat a rostlina reaguje opadáváním poupat ještě před rozkvětem. Dalším častým omylem je přemístění rostliny během kvetení – i malá změna světelných podmínek nebo orientace vůči oknu může kaktus znejistit a donutit ho poupata shodit.
Vysoké teploty nad 22 °C v období, kdy se květy teprve zakládají, rovněž brání jejich vývoji. Vánoční i velikonoční kaktus potřebují ke kvetení krátké dny a chladnější prostředí. Pokud je v bytě příliš teplo nebo se večer často svítí, rostlina jednoduše nezareaguje správně.
Na vině může být také nevhodné hnojivo. Přípravky s vysokým obsahem vápníku často způsobují žloutnutí článků a celkové oslabení rostliny. Epifytické kaktusy dávají přednost mírně kyselému substrátu a hnojivům s nízkým obsahem vápníku, ideálně organického původu.
Rozmnožit epifytický kaktus zvládne opravdu každý
Pokud si chceme vánoční nebo velikonoční kaktus namnožit, máme štěstí – patří mezi pokojové rostliny, které se množí velmi snadno. Nejvhodnější doba pro množení je po odkvětu, případně během časného jarního růstu, kdy je rostlina aktivní, ale ještě netvoří poupata.
Stačí odlomit jeden až dva články, které necháme asi dva dny zaschnout na vzdušném místě. Tím se na řezu vytvoří ochranná vrstva, která zabrání hnilobě. Poté řízky zasadíme do lehce vlhkého, vzdušného substrátu, nejlépe určeného pro sukulenty nebo s přídavkem perlitu. Květináč umístíme na světlé stanoviště, kde nebude přímé slunce, a udržujeme mírně vlhký povrch substrátu.
Během několika týdnů by měly řízky zakořenit. Jakmile se objeví nové výhonky, máme jistotu, že rostlina úspěšně zakořenila. Mladé rostliny pak pěstujeme stejně jako dospělé – tedy s respektem k jejich cyklu růstu a klidu.
Když jim porozumíme, odmění se každý rok
Epifytické kaktusy patří mezi nejvděčnější pokojové rostliny – pokud pochopíme jejich přirozený rytmus. Nechtějí být zalévány podle rozvrhu, ale podle toho, v jaké fázi se právě nacházejí. Hnojivo ocení pouze v období růstu, nikoli po celý rok. A především – pro bohaté kvetení potřebují klidové období ve správný čas.
Dáme-li jim vše, co potřebují – mírnou zálivku, chladné období bez rušení a dostatek světla bez přímého slunce, odmění se nám každoročně nádhernými květy. Ať už rozkvetou v zimních měsících nebo na jaře, vánoční i velikonoční kaktus přinášejí do domova barvu, klid a radost v době, kdy to potřebujeme nejvíce.
