Takzvaná „caffetiera“ funguje na principu rozpínavosti vody při ohřevu. Přístroj se skládá ze tří částí - do té spodní se nalije voda, do sítka nasype jemně mletá káva (nestlačuje se, jen uhladí) a horní část se přišroubuje. Konvička se pak postaví na ideálně plynový vařič a při zavaření vody dojde za typického bublání, brblání a chrchlání k jejímu protlačení přes kávu do horní části přístroje. Pro řadu gurmánů jde doslova o rituál. Příprava nápoje vyžaduje trochu cviku a zkušeností, důležité je odhadnout vhodné množství vody i odpovídající objem kávy tak, aby byla správně silná, jak si kdo přeje. Rovněž je potřeba průběh varu hlídat, abychom mok nepřipálili a také aby nevybublal ven.

Hliníkový kávovar Cuor di Moka

První kávovar Mokka Express se zrodil v roce 1933 v italské firmě Bialetti na hliníkové výrobky. Své největší slávy se však dočkal až v roce 1950, kdy se ikonou takzvané „bialetky“ stal mužíček s knírkem, kterého vymyslel Paul Campani. Postava je dodnes na všech originálních výrobcích této společnosti a je součástí ochranné známky. Původní konvička byla z hliníku, dnes už však můžete koupit také perkolátory nerezové, skleněné, s designovým potiskem, silikonovou rukojetí či na elektřinu.

Nerezový kávovar Musa Satin

Některé z nich jsou určeny nejen k výrobě pressa, dá se v nich připravit i capuccino nebo latte, do některých přístrojů se tedy dá rovnou nalít mléko, v jiných se zase může experimentovat s přídavkem koření. Vybírat můžete i z různých velikostí, od nejmenších konviček na dva až po největší na deset šálků, které odpovídají velikosti menšího italského pressa. Výrobky původní značky jsou samozřejmě nejdražší, a tak je třeba zvážit, zda stojíme o originál či napodobeninu. Základní, nejmenší Mokka Express od firmy Bialetti stojí přes 500 korun, neznačkovou verzi téhož od jiného výrobce však můžete pořídit mnohem levněji. Naopak nejdražší typy v nerezu a designovém provedení od různých firem stojí i kolem dvou nebo tří tisíců Kč.

Mukka Express na kapučíno

Původní hliníkové kafetiéry, pro jejichž bezvadný provoz je nutné jen občas vyměnit těsnění, časem získávají neodmyslitelnou patinu. Nebojte se, není na škodu, pro správnou chuť kávy je podle znalců dokonce nepostradatelná. Bialetky by se třeba vůbec neměly umývat jarem, alespoň Italové to nedělají, neboť pak můžete cítit chuť saponátu v příští kávě. Jednotlivé díly se vždy jen opláchnou horkou vodou, u prvních šálků v novém přístroji by se nemělo dělat ani to. Jen díky tomu bude káva vždy voňavá a chutná s lehce nahořklou i nakyslou chutí, která díky slabšímu tlaku asi jen dvou barů k takto připravované kávě neodmyslitelně patří.

Autor: efa

Foto: bialetti-kavovary.cz