Předpokládat, že rendlík na principu tlakového efektu páry byl dílem líného gurmána, který se nechtěl zdržovat hlídáním a podléváním pokrmu je naprostý omyl. I když, francouzská kuchyně má něco do sebe. Spousta zeleniny, masa, mořských plodů a koření - spolu s eskamotérskou přípravou pokrmu - je přehlídkou kuchařského umu. Není Francouze, který by nemiloval jídlo a to byl asi jeden z důvodů, který fyzika Denise Papina inspiroval k vynálezu tlakového hrnce. Jeho objev sice zpočátku sloužil chemikům jako tlaková nádoba a pro vaření, o což Papin původně usiloval,   se jeho tlakový hrnec dostal do kuchyně poprvé až o osm let později, v roce 1687.

Proč si pořídit papiňák?

Poměrně dlouho trvalo než lidé přišli „papiňáku“ na chuť. Než si uvědomili, že doba vaření se podstatně zkracuje, a navíc si v tlakovém hrnci uvařené potraviny udržují svou původní chuť. Dnes již víme, že na úsporu energie má vliv velikost nádoby, která odpovídá velikosti plotýnky a dokonale na ni přiléhá. Pořídíme-li si tlakový hrnec, při vaření masa ušetříme 60 až 80% času a 40 až 50% energie. Moderní tlakový hrnec využívá k vaření vyšší tlak než atmosférický. Při teplotě výrazně vyšší než je bod varu vody se pokrm rychleji uvaří a jeho chuť zůstane výraznější. Přitom si vložené potraviny uchovají svoji biologickou hodnotu, protože doba vyluhování je zkrácena proti klasickému vaření až o jednu třetinu. Další výhodou tlakového hrnce je menší spotřeba tuku a to, že není třeba stále dolévat tekutinu. Pokrm se nepřipálí, zvláště u hrnců se zesíleným sendvičovým dnem. Proto je příprava pokrmů v tlakovém hrnci doporučována jako velmi šetrné a zdravé vaření, pro dětskou a vegetariánskou stravu a při redukční dietě.

Na původním principu vynálezu tlakového hrnce se během vývoje výrazně změnil materiál a způsob jištění proti přetlaku. Pro „papiňák“ jsou charakteristické silné stěny a poklice opatřená pohyblivým ventilem, který propouští přebytečnou páru, aby nedošlo k nebezpečnému zvýšení tlaku. Nejnovější tlakové hrnce se mohou pochlubit pojistnými ventily s možností regulace teploty. Nižší teplota je ideální pro přípravu masa, polévek či vývarů. Ačkoliv je hrnec opatřen tepelnou pojistkou, nesmí se naplnit vodou přes míru, protože by při vaření mohlo dojít k příliš rychlému nárůstu tlaku. Stejně tak se vyvarujte přidávání většího množství naťových (i sušených) bylinek, které by mohly otvory v pojistce ucpat. Tlakové hrnce jsou většinou nerezové, dražší modely se sendvičovým dnem, vhodným na všechny druhy sporáků včetně indukčních. K typům hrnců je jako příslušenství koš na zeleninu nebo pařák pro dvouvrstvé vaření. Výběr velikosti tlakového hrnce závisí na nejčastěji připravovaných počtu porcí. Trh nabízí „papiňáky“ s objemem od dvouapůl litru až po osmilitrové či větší. Nerezové nádobí se bez problémů umyje v myčce nebo ručně ve vodě s přídavkem saponátu. Čas od času je dobré vyměnit na poklici těsnění a zkontrolovat průchodnost pojistného ventilu.

Co by mělo v obalu (a na obalu) spolu s tlakovým hrncem být? Samozřejmě nesmí chybět údaj o objemu, hodnota pracovního tlaku, český návod k použití, návod jak s hrncem zacházet před prvním vařením a případně náhradní pojistka a těsnění. Solidní prodejce k návodu přikládá i seznam servisních partnerů.   Může se totiž stát, že hrnec vinou výrobní vady nemusí správně fungovat, proto je uschování paragonu pro případnou reklamaci velice rozumné.

Text: Irena Forejtová

Foto: archiv firem Fagor, Silit, Fissler

Diskuze k článku