Difenbachie neboli mramornatka: jak pěstovat krásnou, ale jedovatou rostlinu
Difenbachie neboli mramornatka patří mezi nejoblíbenější pokojové rostliny. Zaujme svými mramorovanými listy a tropickým vzhledem, ale pozor – jde o jedovatou rostlinu, se kterou je potřeba zacházet opatrně.
Difenbachie, známá také jako mramornatka, patří k nejčastěji pěstovaným pokojovým rostlinám u nás. Na první pohled zaujme svými velkými zelenými listy s mramorovaným vzorem, který může být bílý, krémový nebo žlutý. Ačkoliv působí exoticky a elegantně, jde o rostlinu, která si zaslouží respekt – je totiž prudce jedovatá.
Původ a zajímavosti o difenbachii
Difenbachie (rod Dieffenbachia) pochází z tropických oblastí Jižní a Střední Ameriky, zejména z Brazílie, Venezuely a Peru. Do Evropy byla dovezena v první třetině 19. století a svůj název získala po zahradníkovi Josefu Dieffenbachovi, který působil na vídeňském zámku Schönbrunn.
V přírodě dorůstá výšky až několika metrů a tvoří robustní stonky, zatímco v domácích podmínkách se většina druhů pohybuje kolem 50–100 centimetrů. Zajímavostí je, že difenbachie dokáže čistit vzduch od některých škodlivin, přesto by se měla pěstovat s opatrností kvůli své toxicitě.
Mezi nejznámější druhy a kultivary difenbachie patří například Dieffenbachia seguine, Dieffenbachia maculata nebo oblíbené odrůdy ‘Camilla’, ‘Tropic Snow’ a kompaktní ‘Compacta’. Liší se velikostí, tvarem i zbarvením listů, ale všechny vyžadují podobné podmínky pěstování.
Na co si dát pozor: jedovatost difenbachie
Než si difenbachii pořídíme, měli bychom vědět, že jde o jedovatou rostlinu. Difenbachie obsahuje šťavelan vápenatý ve formě mikroskopických krystalků (rafidů), zejména ve stoncích a listech. Tyto krystaly mohou dráždit pokožku i sliznice.
Při požití dochází k otokům úst, jazyka a hrtanu, bolestem v krku, zvracení i potížím s dýcháním. Už při kontaktu s rostlinnou šťávou může nastat svědění nebo pálení pokožky. Z tohoto důvodu se difenbachie nedoporučuje do domácností s malými dětmi nebo domácími mazlíčky. Při přesazování či seřezávání rostliny je nutné používat rukavice a po práci si důkladně umýt ruce.
Jak pěstovat difenbachii doma
Přestože působí exoticky, difenbachie je poměrně nenáročná rostlina, která se dokáže dobře přizpůsobit běžným bytovým podmínkám.
Světlo: Rostlina má ráda dostatek rozptýleného světla, ale nesnáší přímé sluneční paprsky, které by mohly spálit listy. Dobře se jí daří i u severně orientovaných oken.
Teplota: Ideální je běžná pokojová teplota kolem 20 °C, v zimě by teplota neměla klesnout pod 15 °C.
Vlhkost vzduchu: Tropický původ rostliny vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu – listy proto občas rosíme nebo květináč postavíme na misku s vlhkými kamínky.
Zálivka: Difenbachie nesnáší přelití, proto zaléváme pravidelně, ale mírně. Mezi zálivkami necháme svrchní vrstvu substrátu proschnout.
Hnojení: Od jara do podzimu přidáváme tekuté hnojivo pro pokojové rostliny jednou měsíčně. V zimním období hnojení výrazně omezíme nebo zcela přerušíme, protože rostlina přechází do klidové fáze.
Substrát: Nejvhodnější je vzdušný, propustný substrát s příměsí rašeliny a písku. Na dno květináče nezapomeňme přidat drenážní vrstvu.
Difenbachii se nejlépe daří v teple a stálém prostředí bez průvanu. Pokud má dostatek světla a vláhy, vytváří pravidelně nové listy s výrazným mramorováním.
Množení a omlazení rostliny
Je přirozené, že difenbachie časem shazuje spodní listy a odspodu vyholuje. Pokud chceme rostlinu omladit, seřízneme stonek asi 10 cm nad zeminou. Z pahýlu obvykle brzy vyrazí nové výhony.
Vrchní odříznutou část můžeme použít k množení řízkováním – necháme ji zakořenit ve vodě nebo ve směsi rašeliny a písku. Důležité je udržovat vlhko a teplo, dokud se nevytvoří nové kořeny.
Přesazování difenbachie provádíme nejlépe na jaře, kdy rostlina začíná aktivně růst. Mladé rostliny přesazujeme každé 2–3 roky, starší jen tehdy, pokud už květináč nestačí.
Dále jsme pro vás vybrali
Jak pěstovat palmu nolinu, sloní nohu, která vydrží desítky let
Nejčastější problémy a jak je řešit
Hnědé okraje listů: Nedostatek vody nebo příliš suchý vzduch. Zvyšte vlhkost a pravidelně roste.
Žloutnutí listů: Příčinou může být přelití nebo chlad. Omezte zálivku a zkontrolujte teplotu.
Ztráta barvy listů: Rostlina má příliš světla – přesuňte ji dál od okna.
Opadávání listů: Běžné u starších rostlin, ale může signalizovat průvan nebo nízkou teplotu.
Zastavený růst: Chybí živiny – přihnojte vhodným přípravkem.
Nejčastější chyby při pěstování difenbachie jsou přelití, pěstování v příliš tmavém místě nebo vystavení průvanu. Tyto podmínky rostlinu oslabují a zvyšují náchylnost k chorobám.
Difenbachie bývá obecně odolná, ale v suchém prostředí ji mohou napadnout svilušky nebo molice. Pomáhá zvýšení vzdušné vlhkosti a případně postřik biologickým přípravkem.
Tip na závěr pro pěstitele
Difenbachie je díky svému atraktivnímu vzhledu ozdobou každého interiéru. Stačí jí dostatek světla bez přímého slunce, mírná zálivka a teplé prostředí. Na oplátku nám nabídne husté, sytě zbarvené listy, které dokážou oživit i stinné kouty bytu. Jen nezapomínejme, že jde o jedovatou rostlinu, s níž je třeba zacházet opatrně.
