Jak pěstovat palmu nolinu, sloní nohu, která vydrží desítky let
Nolina, známá jako palma s koňským ohonem či sloní noha, patří mezi nenáročné pokojovky s exotickým vzhledem. Jak ji pěstovat, zalévat, hnojit i přesazovat, aby dělala parádu v interiéru po dlouhá léta?
Nolina, známá také jako Beaucarnea recurvata, patří mezi dlouhověké a nenáročné pokojové rostliny, které dokáží zaujmout svým exotickým vzhledem. Pochází z jihovýchodního Mexika, kde roste v suchých a vyprahlých oblastech, a do našich interiérů si našla cestu díky své odolnosti i výraznému dekorativnímu charakteru.
Říká se jí různě – sloní noha podle mohutné spodní části kmene nebo palma s ohonem poníka kvůli úzkým převislým listům. Ať už ji budete nazývat jakkoli, jedno je jisté: nolina je rostlina, která zvládne i občasnou pěstitelskou chybu a v bytě dokáže být efektní solitérou po desítky let.
Nolina: původ a zajímavé názvy
Botanický název této rostliny je Beaucarnea recurvata, přesto se u nás i dnes často setkáme s původním označením nolina. V angličtině je známá jako ponytail palm, tedy „palma s koňským ohonem“, i když ve skutečnosti s palmami příbuzná není. V češtině se jí nejčastěji přezdívá sloní noha, což odkazuje na charakteristický ztlustlý kmen, který svým tvarem skutečně připomíná sloní končetinu.
Domovinou noliny jsou suché oblasti jihovýchodního Mexika. Aby dokázala přežít dlouhá období bez deště, vyvinula si schopnost uchovávat vodu ve spodní části kmene. Právě díky této zásobárně vydrží i extrémní sucho a řadí se mezi nejodolnější suchomilné pokojové rostliny. V přírodě dorůstá impozantních rozměrů a může se dožít stovek let, v interiéru však zůstává mnohem menší a stává se tak oblíbenou dekorativní solitérou.
Vzhled noliny připomíná sloní nohu
Na první pohled je nolina nepřehlédnutelná díky svému mohutnému kmenu. Ve spodní části je silně zesílený a směrem vzhůru se postupně zužuje, takže připomíná sloní nohu nebo kyj. Právě tato zásobárna vody jí umožňuje přežít i dlouhá období sucha.
V přírodě dorůstá nolina výšky až 8–9 metrů, zatímco v interiéru zůstává mnohem menší – obvykle kolem jednoho metru, výjimečně až 1,5 m. I tak působí velmi dominantně a stává se dekorativním solitérem v místnosti.
Korunu tvoří dlouhé, úzké a obloukovitě převislé listy, které mohou měřit 50 až 100 cm. Padají dolů podobně jako žíně koňského ohonu, což rostlině dodává elegantní a exotický vzhled. U mladých rostlin může tvar připomínat bonsaj, u starších naopak působí majestátně a exoticky.
Nolina: ideální podmínky pro pěstování
Nolina patří mezi nenáročné pokojové rostliny, přesto má své preference, které je dobré respektovat. Nejdůležitější je dostatek světla. Umístíme ji co nejblíže k oknu, klidně i na parapet, protože snese a dokonce ocení i přímé sluneční paprsky. Pokud má málo světla, její listy se mohou vytahovat a rostlina ztrácí svůj typický vzhled.
Co se týče teploty, je nolina teplomilná a nejlépe se jí daří při běžné pokojové teplotě okolo 18–22 °C. V létě ji můžeme vynést ven na balkon či terasu, kde jí svědčí čerstvý vzduch a slunce. Jen je vhodné chránit ji před přílišným deštěm a dlouhodobým chladem. V zimě zvládne i pokles teploty k 10 °C, ale dlouhodobě je vhodnější držet ji spíše v teplejším prostředí.
Na rozdíl od většiny pokojových rostlin má nolina ráda suchý vzduch, proto ji není nutné rosit. Díky původu z vyprahlých oblastí Mexika si na suché prostředí dobře zvykla a bez problému ho snáší i v našich domácnostech.
Jak správně zalévat a hnojit nolinu
Nolina je suchomilná rostlina, a proto potřebuje zálivku opravdu střídmou. Zaléváme ji vždy až ve chvíli, kdy je substrát v květináči zcela suchý. Voda by se nikdy neměla hromadit v misce pod květináčem – přebytečná vlhkost totiž může vést k uhnívání kořenů i spodní části kmene. Platí, že lépe snese krátkodobé sucho než přelití.
V období aktivního růstu (od jara do začátku podzimu) je vhodné nolinu pravidelně přihnojovat. Sáhnout můžeme po tekutém hnojivu pro pokojové rostliny, které přidáváme do zálivky zhruba jednou za dva až tři týdny. Nejvhodnější jsou hnojiva s nižším obsahem dusíku a vyšším podílem draslíku a fosforu – ty podporují pevné listy, zdravý růst a celkovou odolnost rostliny.
Naopak hnojiva s vysokým obsahem dusíku nejsou vhodná, protože by listy mohly být příliš měkké a náchylné k poškození. V zimě, kdy rostlina odpočívá, hnojení zcela vynecháme. Pokud chceme péči ještě zpestřit, můžeme občas použít i přírodní alternativy, například tekutý vermikompost, který dodá živiny šetrně a dlouhodobě.
Praktickým tipem je vytvoření drenážní vrstvy na dně květináče – například ze štěrku nebo keramzitu. Díky ní bude mít přebytečná voda kam odtékat a sníží se riziko přemokření, které nolina špatně snáší.
Přesazování noliny a vhodný substrát
Nolina patří mezi velmi pomalu rostoucí rostliny, a proto ji není nutné přesazovat často. K tomuto kroku přistoupíme jen tehdy, když je květináč už příliš malý nebo když kořeny začnou prorůstat drenážními otvory. Nejvhodnější doba pro přesazování je jaro, kdy rostlina přechází do aktivního růstu a lépe zvládne změnu prostředí.
Pro zdravý růst je zásadní dobře propustný substrát. Nejlépe se osvědčí směs klasického substrátu pro pokojové rostliny s přídavkem písku nebo perlitu, který zajistí vzdušnost a odtok přebytečné vody. Díky tomu nehrozí zahnívání kořenů ani báze kmene.
Velkou roli hraje i volba květináče. Vhodnější je spíše širší než hluboký, aby poskytl stabilitu mohutné „sloní noze“. Samozřejmostí je drenážní otvor na dně, který zabrání hromadění vody. Po přesazení dopřejeme rostlině několik týdnů klidu – zaléváme jen mírně a nehnojíme, aby se kořeny mohly dobře uchytit.
Jak množit nolinu
Nolinu můžeme množit dvěma způsoby – semeny nebo odnožemi. Každá metoda má své výhody i úskalí.
Množení semeny je poměrně zdlouhavé a v domácích podmínkách se používá jen zřídka. Semena potřebují teplo, vysokou vlhkost a trpělivost, protože klíčení může trvat i několik týdnů až měsíců. Pokud se ale podaří, získáme mladé rostlinky s pevnými základy.
Množení odnožemi je praktičtější a častější způsob. U dospělých rostlin se kolem kmene často objevují postranní výhonky. Ty opatrně oddělíme, necháme řeznou ránu 1–2 dny zaschnout a teprve poté zasadíme do vlhkého písku nebo perlitu. Aby výhonek dobře zakořenil, je vhodné ho udržovat v teple a přikrýt průhlednou fólií či miniskleníkem, který zajistí vyšší vlhkost. Substrát by měl být stále mírně vlhký, nikdy přemokřený.
Úspěšnost množení odnožemi není stoprocentní, ale při správném postupu můžeme získat další krásné rostliny, které časem vyrostou v efektní „sloní nohu“.
Škůdci a nejčastější problémy noliny
Nolina patří mezi odolné pokojové rostliny, ale i u ní se mohou objevit potíže. Nejčastěji jde o škůdce nebo chyby v péči, které se projeví na vzhledu listů či celkovém růstu.
Škůdci: Při suchém a teplém vzduchu se mohou na listech objevit svilušky, štítenky nebo vlnatky. Napadení poznáme podle jemných pavučinek, lepkavých skvrn nebo bílých chomáčků v paždí listů. Jako první pomoc poslouží omytí listů sprchou, otření vlhkým hadříkem nebo postřik insekticidním mýdlem. Při silnějším napadení je nutné použít speciální přípravky proti savému hmyzu.
Chyby v péči: Největším rizikem je přemokření, které vede k hnilobě kořenů a spodní části kmene. Dalším častým problémem je nedostatek světla – rostlina se pak vytahuje a ztrácí svůj typický tvar. Pokud má příliš malý květináč, její růst se zpomalí a rostlina působí zakrslým dojmem. Časté je také hnědnutí a zasychání špiček listů, které bývá důsledkem suchého vzduchu nebo zalévání tvrdou vodou.
Bezpečnost: Listy noliny jsou velmi ostré. Při manipulaci je proto vhodné být opatrný, abychom si nepřivodili bolestivé řezné ranky.
Dobrou zprávou je, že nolina se dokáže dobře regenerovat. Pokud včas odhalíme příčinu problému a upravíme podmínky, rostlina se rychle zotaví a znovu získá svou krásnou formu.
Proč má nolina suché listy a jak tomu předejít
Suché nebo hnědé listy jsou u noliny poměrně častým jevem a nemusí vždy znamenat, že je s rostlinou něco v nepořádku. V některých případech jde o přirozený proces, jindy ale naznačují chybu v pěstování.
Přirozené stárnutí listů
Spodní listy postupně zasychají a odumírají, zatímco v koruně vyrůstají nové. Tento cyklus je pro rostlinu naprosto normální. Suché listy proto jednoduše odstřihneme nůžkami u báze, aby rostlina vypadala upraveně.
Nesprávná zálivka
Nolina je suchomilná rostlina, která dokáže krátkodobé sucho snést. Pokud ale substrát zůstane vyschlý příliš dlouho, listy začnou hnědnout od špiček. Paradoxně stejný problém způsobí i nadměrná zálivka – kořeny začnou zahnívat a rostlina nedokáže dostatečně přijímat vodu. Základní pravidlo zní: zalévat až po úplném vyschnutí substrátu a nikdy nenechávat vodu v misce pod květináčem.
Nedostatek světla
Nolina potřebuje hodně světla. Pokud stojí v tmavém koutě, její listy bývají slabší, ztrácejí barvu a mohou postupně zasychat. Nejlépe jí vyhovuje světlé místo u okna, klidně i s přímým sluncem.
Suchý vzduch a tvrdá voda
V zimě, kdy doma topíme, bývá vzduch velmi suchý. To může způsobit hnědnutí špiček listů. Podobný efekt má i zalévání tvrdou vodou s vysokým obsahem vápníku. Řešením je používat měkkou vodu – například dešťovou nebo převařenou.
Škůdci
Pokud si všimneme jemných pavučinek, lepkavých skvrn nebo bílých chomáčků v paždí listů, jde pravděpodobně o napadení sviluškami, štítenkami nebo vlnatkami. Tito škůdci sají mízu z listů, které pak slábnou a zasychají. Pomůže sprcha, otírání listů vlhkým hadříkem nebo postřik insekticidním mýdlem.
Zajímavosti o nolině a praktické tipy
Nolina je rostlina, která dokáže překvapit svou dlouhověkostí. V přírodních podmínkách se může dožít stovek let a dorůstá až do velikosti menšího stromu. U nás v interiéru zůstává mnohem menší, obvykle do jednoho metru, ale i tak působí jako dominantní solitér.
Je ceněná hlavně pro svou nenáročnost – zvládne ji bez problémů i úplný začátečník. Díky tomu, že dobře snáší suchý vzduch, je ideální do bytů s ústředním topením, kde by mnohé jiné pokojovky strádaly. Navíc roste velmi pomalu, takže nevyžaduje časté přesazování ani pravidelný řez.
Zajímavostí je, že nolina v přírodě může kvést, avšak v domácích podmínkách se květů dočkáme jen výjimečně. To ale nijak nesnižuje její dekorativní hodnotu – naopak. Díky elegantnímu tvaru listů zapadne jak do moderních interiérů, kde působí exoticky a minimalisticky, tak i do rustikálně laděných prostor, kde dodá místnosti zajímavý kontrast.
Pokud hledáte pokojovou rostlinu, která vás bude těšit po dlouhá léta, nolina neboli „sloní noha“ je volbou, se kterou neuděláte chybu.
Dále jsme pro vás vybrali
Proč byste v bytě a na zahradě měli pěstovat eukalyptus neboli blahovičník?
