Pýchavky a vatovec obrovský: opomíjené chutné houby, které si nespletete
Pýchavky a vatovec obrovský patří mezi houby, které na první pohled zaujmou svým kulatým tvarem a jednoduchým určením. Přesto je mnoho houbařů při sběru přehlíží. Přitom jde o chutné a všestranné houby, které se skvěle hodí do kuchyně.
Pýchavky jsou jedny z nejzajímavějších hub, které u nás můžeme najít. Nemají klasický klobouk ani lupeny, jejich plodnice připomínají spíše kulaté nebo hruškovité koule. V mládí mají uvnitř sněhově bílou dužninu, která je jedlá a velmi chutná. Jakmile ale začnou dozrávat výtrusy, mění se na hnědavý prach a stávají se nejedlými.
Houbaři si je oblíbili nejen pro snadné rozpoznání, ale také pro jejich velikost. Zatímco menší druhy dorůstají jen několika centimetrů, pýchavka obrovská se může rozrůst do průměru přes půl metru a vážit několik kilogramů. Není proto divu, že ji lidé často považují za raritu a sběratelskou trofej.
V kuchyni se pýchavky uplatní překvapivě široce – dají se obalit a smažit jako řízky, přidat do polévky či omáčky, a ty menší druhy skvěle doplní i smaženici nebo rizoto. Díky bílé dužnině mají jemnou chuť a nasáknou vůni koření i bylinek, se kterými je připravíme.
Jak poznat pýchavku
Pýchavky jsou na první pohled výjimečné – místo klasického klobouku tvoří kulovité až hruškovité plodnice, které rostou samostatně nebo v menších skupinách. Jejich povrch bývá bílý až hnědavý, často s jemnými ostny či bradavičkami, které se časem setřou. V průběhu zrání se plodnice postupně mění – z pevného tvaru přechází až do stavu, kdy se vnitřek rozpadne na jemný výtrusný prach.
Test zralosti pýchavek
Při sběru je důležité ověřit, zda je houba ještě vhodná k jídlu. Plodnici můžeme lehce stlačit – pevná znamená mladou a čerstvou, zatímco měkká bývá již přestárlá. Nejlepší je ale pýchavku vždy rozříznout. Dužnina jedlých pýchavek je dokonale bílá, hutná a celistvá. Jakmile se objeví nažloutlé či hnědavé zbarvení, dutiny nebo práškovitý obsah, houba už není jedlá. U starších plodnic je vhodné je nechat na místě, kde přirozeně rozptýlí výtrusy.
Kde pýchavky najdeme
Pýchavky rostou na loukách a pastvinách, v parcích i zahradách, podél cest i na okrajích lesů. Daří se jim na otevřených i polostinných stanovištích s živnou půdou. Patří mezi hojné druhy, takže na ně narazíme téměř po celou houbařskou sezónu – od června do října.
Druhy pýchavek: které u nás najdeme nejčastěji
Pýchavek existuje více druhů a liší se především tvarem, velikostí a povrchovou strukturou. Všechny mají ale společné to, že jsou v mládí jedlé a chutné. Nejdůležitějším pravidlem při sběru je proto vždy zkontrolovat, zda je dužnina uvnitř plodnice bílá a pevná – jedině tehdy jsou vhodné do kuchyně.
Pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum)
Nejčastější zástupce rodu pýchavek. Má kulovitý až hruškovitý tvar a na povrchu je poseta drobnými ostny, které se snadno setírají. Dorůstá obvykle do velikosti 3–7 cm. Najdeme ji hlavně v listnatých i jehličnatých lesích od léta do podzimu. Patří mezi jedlé houby, pokud má bílou dužninu, a hodí se do smaženice nebo polévek.
Pýchavka hruškovitá (Lycoperdon pyriforme
Typická svým hruškovitým tvarem a tím, že roste často ve velkých skupinách na trouchnivějícím dřevě nebo pařezech. Plodnice jsou menší, 2–5 cm, povrch hladký nebo jemně zrnitý. V kuchyni je méně využívaná, ale mladé plodnice jsou také jedlé.
Pýchavka čokoládová (Lycoperdon umbrinum)
Drobný druh s hnědavým až čokoládovým povrchem, jemně sametový na dotek. Roste hlavně v jehličnatých lesích, často ve skupinách. Kvůli své menší velikosti se sbírá méně, ale i ona je v mládí jedlá.
Vatovec obrovský (Langermannia gigantea)
Správné jméno této houby je vatovec, ale mezi houbaři se často označuje jako pýchavka obrovská. Jde o skutečnou raritu našich luk a pastvin – kulovitá plodnice může dorůst do průměru 50–80 cm a vážit několik kilogramů, v ojedinělých případech dokonce přes 10 kg. Pokud je dužnina uvnitř ještě čistě bílá, patří mezi jedlé houby a je velmi ceněná. Krájí se na silné plátky a díky své velikosti dokáže nasytit celou rodinu. Vatovec je považován za houbařskou trofej a setkání s ním patří k nezapomenutelným zážitkům.
Recepty z pýchavek: jak je využít v kuchyni
Pýchavky patří mezi chutné jedlé houby, ovšem pouze v mládí – tedy tehdy, když je jejich vnitřní dužnina sněhově bílá a pevná. Jakmile začne hnědnout nebo žloutnout, mění se v práškovitou hmotu plnou výtrusů a houba už není vhodná k jídlu. Proto je dobré každou pýchavku při sběru rozkrojit a zkontrolovat.
V kuchyni najdou pýchavky překvapivě široké využití. Díky jemné chuti a masité konzistenci je můžeme připravit podobně jako maso.
Smažené pýchavky jako řízky – větší plodnice se krájí na 1–2 cm silné plátky, obalí v trojobalu a smaží dozlatova. Výsledkem je sytý pokrm, který chutí připomíná obalovaný květák nebo žampiony.
Do smaženice nebo rizota – menší pýchavky můžeme nakrájet a přidat k vajíčkům či do rýže. Jejich jemná chuť se dobře doplňuje s bylinkami, například pažitkou, petrželkou nebo tymiánem.
Polévky a omáčky – nakrájené kostičky z mladých pýchavek se hodí do houbových polévek, smetanových omáček i jako doplněk k bramborám.
Grilované pýchavky – silnější plátky z vatovce obrovského se dají potřít olejem s bylinkami a krátce grilovat, podobně jako zelenina nebo halloumi sýr.
Vatovec obrovský dokáže v kuchyni nahradit maso – z jediné houby se připraví několik porcí řízků nebo grilovaných plátků. Houbaři, kteří na něj narazí, si tak z lesa odnášejí nejen neobvyklý úlovek, ale i vydatnou surovinu pro celou rodinu.
Záměna pýchavek s muchomůrkami: na co dát pozor
Pýchavky patří k houbám, které se na první pohled zdají snadno rozpoznatelné. Přesto může dojít k nebezpečné záměně – zejména s mladými plodnicemi muchomůrek, například muchomůrky zelené, která je smrtelně jedovatá, nebo se závojenkou olovnatou.
Rozdíl poznáme především podle řezu:
- pýchavka je uvnitř vždy jednolitě bílá, bez náznaku klobouku či lupenů,
- muchomůrka má uvnitř zárodek klobouku, někdy patrný i malý prstencový límeček.
Proto platí jednoduché pravidlo: každou pýchavku po sběru rozřízneme napůl. Pokud objevíme uvnitř klobouk nebo náznak lupenů, nejde o pýchavku, ale o mladou muchomůrku – a tu je nutné okamžitě vyřadit.
U menších pýchavek může být záměna obtížnější, proto je lepší sbírat jen ty plodnice, u nichž máme stoprocentní jistotu. Vatovec obrovský se s muchomůrkami zaměnit nedá – jeho velikost je natolik výrazná, že si ho s jinou houbou nespleteme.
Zajímavosti o pýchavkách
Lidové léčitelství
Sušené spory pýchavek se dříve používaly v lidové medicíně jako prostředek na zastavení krvácení z drobných ran. Přikládaly se přímo na poraněné místo a díky jemnému prachovému povrchu působily jako přírodní obvaz.
Obří vatovce
Vatovec obrovský patří mezi houby, o nichž se tradují skutečné rekordy. Některé nalezené plodnice vážily přes 20 kilogramů a dosahovaly průměru více než 1 metr. Taková houba dokáže nahradit celé jídlo pro velkou rodinu a stává se skutečnou houbařskou senzací.
„Kouřové koule“
Zralé pýchavky, jejichž dužnina se promění v hnědavý prach, reagují na dotyk vypuštěním obláčku výtrusů. V minulosti se děti bavily tím, že na ně šlapaly a pozorovaly „kouřící koule“. Tento jev je nejen zábavný, ale zároveň ukazuje, jak houba šíří své výtrusy do okolí.
Pýchavky v kultuře a pověrách
V některých regionech byly pýchavky považovány za „štěstí houbařů“. Říkalo se, že kdo najde vatovec obrovský, bude mít úspěšný rok. Ve starších kuchařkách se pýchavky doporučovaly jako levná náhrada masa v době nouze.
Pýchavky jsou snadno poznatelné a chutné houby, které najdeme na loukách, v lesích i na zahradách. Pokud jsou uvnitř bílé, hodí se skvěle do kuchyně. S obřími pýchavkami si navíc odneseme z lesa pořádnou porci houbařského zážitku.
